V domě po předcích jsem objevila strašidelnou hračku.

Když jsme se před lety s manželem přestěhovali do malebného, ale zanedbaného domku po prababičce na venkově, byla jsem nadšená.Brzy jsem ale zjistila, že ten dům má svou vlastní, temnou duši.

Děly se divné věci

V podkroví, které bylo nejvíce zanedbané, jsem narazila na starou dřevěnou truhlu. Byla těžká a na víku měla vyrytý letopočet 1910. Uvnitř jsem našla porcelánovou panenku. Na první pohled byla krásná, ale měla podivně chladné oči. Její úsměv byl strnulý, skoro až zlý.

Připadalo mi škoda ji vyhodit, tak jsem ji postavila na poličku v ložnici hostů. Od té doby se začaly dít nevysvětlitelné věci. V noci jsem slýchala tiché klopýtavé kroky na schodech.

Pak jsem si začala všímat, že panenka v hostinské ložnici mění polohu. Jednou dokonce ležela na zemi, přestože byla předtím pečlivě postavená. Manžel mě ujistil, že ji nejspíš shodila naše kočka, i když jsem věděla, že do té místnosti nikdy nechodí.

Šlo o dávnou historii

Největší hrůza přišla v noci, kdy jsme u nás měli na víkend vnoučata. Ve dvě ráno mě probudil křik mé pětileté vnučky Anetky. Přiběhla k nám do ložnice celá rozklepaná a říkala, že ta panenka plakala. Ráno pak byla panenka pryč.

Prohledali jsme celý dům, ale nikde nebyla. Donutilo mě to, abych se podívala do starých rodinných zápisů. Zjistila jsem, že před více než sto lety v domě žila malá holčička. Zemřela a byla pohřbena se svou nejoblíbenější panenkou.

Pochopila jsem, že ta bytost, ať už to byla duše dítěte nebo panenky, chce být znovu pohřbena. Ten dům nechtěl být jen opravený, chtěl se usmířit Zavolala jsem knězi, který dům rituálně očistil. Panenka se po obřadu objevila zpět na poličce.

Tentokrát už jsem ji nenechala v domě. Zabalila jsem ji a uložila na tiché místo, co nejdál od venkovského domku, kde ji snad už nic nebude trápit. Od té doby v domě panuje klid, ale ten strach, který Anetka v noci vyvolala, se mi občas vrací ve snech.

Anna B. (43), Opava