K tomu, co jsem zjistila, jsem bohužel brzy našla i důkazy.

Už od mládí mě fascinovalo, jak se osud často projevuje v nezvyklých věcech a občas jsem si pro zábavu a zvědavost vykládala budoucnost z kávové sedliny.

Nikdy jsem to nebrala úplně vážně, ale to, co se stalo před pár lety, mi změnilo pohled na esoteriku i na mé nejbližší.

Něco mi tajil

Můj jediný syn Lukáš byl vždy mojí pýchou a radostí. Stal se úspěšným inženýrem, našel si dobrou práci a vzal si svoji dlouholetou přítelkyni Moniku. Byli spolu od vysoké školy, vždy působili jako vzorný pár a já jsem si myslela, že mají ideální manželství.

Jediné, co mě mrzelo, bylo to, jak se poslední dobou vzdálili. Návštěvy byly stále kratší, telefonáty strohé a plné výmluv, a často jsem měla pocit, že mi syn něco tají. Když jsem se ptala Moniky, odbyla mě, že je Lukáš jen hodně vytížený.

Jedno úterní dopoledne, když jsem si v kuchyni vychutnávala tureckou kávu – tu jedinou, ze které se dá pořádně věštit – napadlo mě, že si zkusím „nakreslit“ osud svého syna.

Vypila jsem kávu, převrátila hrneček na talířek a nechala sedlinu stéct. Když jsem hrnek otočila, v kávovém dně se vytvořil obraz.

Symboly byly jasné

Sedlina byla hustá a tmavá, což samo o sobě symbolizuje velkou tíhu a komplikaci. Nejprve jsem viděla jasný symbol prstenu nebo kruhu, což potvrzovalo Petrovo manželství. Prsten však nebyl čistý, byl přeťatý tenkou, ale zřetelnou linií. To mě znepokojilo.

Hned vedle tohoto přeťatého kruhu se objevila další výrazná postava: velký, prohnutý had. V řeči symbolů had vždy znamená zradu, nebezpečí a tajnou, skrytou cestu. Bylo mi jasné, že se to týká nevěry a něčeho, co ohrožuje Petrovo manželství.

Co mě doopravdy vyděsilo, byla třetí postava, která se formovala podél ucha hrnečku. Byl to symbol dvou domů spojených křivolakou čarou.

Jeden dům byl velký a světlý (to byl ten, kde bydlel s Monikou), ale hned vedle něj stál menší, temnější dům. Vedle toho menšího, stinného domu, se zjevila drobná, ale výrazná hvězda, tradičně symbolizující dítě.

Hodně mě to zklamalo

Najednou jsem si uvědomila celou hrůznou pravdu: syn žije dvojím životem. Má milenku, a co hůř, čeká s ní dítě. Možná už to dítě dokonce bylo na světě. Ty dva domy znamenaly dvě rodiny, dva životy, které vedl odděleně a snažil se je za každou cenu utajit.

Přestože jsem se snažila symboly interpretovat jinak, kávová sedlina byla neúprosná. Ten přeťatý prsten a had byly příliš jasné. Nemohla jsem synovi jen tak zavolat a ptát se na milenky a nemanželské děti.

To, co mi ukázala sedlina, jsem musela potvrdit hmatatelným důkazem. Jednou jsem pod záminkou nákupu slev v nedalekém obchodním centru sledovala Lukášovo auto. Místo, aby zamířil k domovu, odbočil na sídliště, kde nebydlel.

Po chvíli vystoupil a vešel  jednoho z domovních vchodů. Po několika minutách vyšel s mladou, neznámou ženou, která v náručí držela asi roční miminko. Viděla jsem, jak to dítě láskyplně políbil a jak se k nim oběma choval s obrovskou něhou.

Pravda, kterou mi ukázala obyčejná kávová sedlina, se potvrdila. Lukáš žil už rok ve lži, aniž by to komukoli řekl. Celá rodinná krize se nakonec rozjela naplno, a i když to bylo velmi bolestivé, jsem vlastně vděčná za ten vzkaz v hrnečku.

Káva mi dala čas se připravit a nebýt úplně zaskočená, když se Lukáš konečně přiznal, že se s Monikou rozvádí a že už rok má dcerku s novou partnerkou.

Věštění z kávové sedliny pro mě ztratilo nádech nevinné zábavy. Je to nyní silný nástroj, který ukazuje, co neviditelné nitky osudu skrývají.

Jana V. (59), Brno