Občas láska přinese do života i pořádnou zkoušku. A zvykat si na to, že je v mém životě opět malé dítě, to byla pro mne jedna z největších výzev na světě.

Na krku šedesátka a já už byla smířená, že zůstanu sama. Manžel mi odešel před lety a dcera Gábina se zamilovala a odstěhovala do Jižní Ameriky. Říkala jsem si, že už nepotkám nikoho, s kým bych sdílela radosti i starosti.

Jenže pak se do zahrádkářské kolonie, kde jsem měla svůj malý kousek ráje, nastěhoval František. Vysoký, klidný muž s laskavým úsměvem a věčně rozcuchaným vnoučkem Tobíkem.

Ze začátku jsme si povídali jen mezi ploty, o rajčatech, o tom, jak letos pomrzly broskvoně. Časem jsem ale zjistila, že se na jeho návštěvy těším.

Pravda mě dostala na kolena

Sedávali jsme na lavičce, pili kávu z termosky a já cítila, jak se do mého života vrací něco, co jsem už dávno zapomněla – něha. Jenže František dlouho tajil, proč má Tobíka pořád u sebe.

Až když mezi námi bylo opravdové cituplné pouto, svěřil mi, že jeho dcera po smrti manžela psychicky nezvládla péči o syna, a Tobík zůstal u něj. Byla jsem ohromená.

Milovala jsem Františka, ale najednou jsem si uvědomila, že vztah s ním znamená i zodpovědnost za dítě, které není moje. Nebudu lhát, nebylo to snadné.

Po letech samoty jsem si musela zvykat na to, že někdo běhá po bytě, že je třeba vařit kaše, učit se básničky a že večery už nejsou jen moje.

Občas jsem padala únavou, občas jsem si říkala, jestli na to mám. Ale pak přišel okamžik, kdy mě Tobík poprvé chytil za ruku a pošeptal: „Babi.“

Vše změnilo slovo „babi“

Slzy se mi rozkutálely po tváři a já věděla, že zkouška, kterou mi život nadělil, je zároveň obrovský dar. Dnes má Tobík dvanáct let, je to opravdu šikovný a veselý kluk. Já už mu neříkám nevlastní, je prostě můj vnuk.

A František? Stále sedíme na lavičce u záhonů a já si říkám, že život opravdu dokáže překvapit, i když už člověk dávno myslí, že má všechno za sebou.

Najednou před vás postaví nový úkol a záleží jen na vás, jak se s celou situací vyrovnáte. A my jsme to zvládli na výbornou.

Edita K., 67 let, Olomouc