S Martinem jsme hned poznali, že naše duše jsou v harmonii. Netušili jsme ale, že je naše pouto tak silné. Že poznáme na dálku, jak se druhý má.
Takový neuvěřitelný vztah člověk pozná jen výjimečně, říká se mu telepatie. Měla jsem ho se svou maminkou, pak s dětmi. Cítila jsem, zda se jim daří, nebo se naopak trápí. A to i na dálku. Měla jsem ho ale také s mou první láskou.
Zpětně musím říct, že to nejspíš byl ten pravý, osudový muž. A Martin to cítil také tak. Jen jsme na to nepřišli včas. Potkali jsme se v tanečních, jediný valčík, a byla tu najednou láska jako trám.
Prožívala jsem s ním nádhernou první lásku, která ale neměla dlouhé trvání. Martin totiž odešel ve třeťáku kamsi do školy, kde se učil intenzivně rusky, aby pak studoval vysokou školu v tehdejším Sovětské svazu.
Mocný rituál
Než odjel, poprosil mě, jestli bychom spolu nemohli provést magický obřad. Tehdy to bylo něco šíleného, ale milovala jsem ho natolik, že jsem souhlasila. Byl to zvláštní zážitek, na jehož konci mi Martin řekl, že odteď jsme navždy spojeni.
Myslela jsem si, že jen tak romanticky přehání. Po jeho odjezdu jsem ale začala zjišťovat, že ten rituál funguje. Věděli jsme o sobě na dálku. Jako by skutečně byly naše duše propojené. I přestože si časem našel jinou známost.
I tak jsem poznala, kdy se Martin něčeho obával, kdy se trápil, kdy měl radost – a on totéž vycítil u mě. Jen jsme si to vždy potvrzovali telefonem či dopisem. V jednom z nich mi psal, že se oženil. Přála jsem si, abychom se znovu setkali, ale v tom nám štěstí nepřálo.
Zjevil se v mém snu
Také já jsem se vdala. Čas utíkal. Martin zůstal v zahraničí, usadil se se svou ženou a dětmi na Floridě. Prodělala jsem těžkou nemoc a v té době jsem vnímala neuvěřitelnou věc − jak mi Martin posílá svoji energii a jak ke mně ve snech promlouvá.
Hodně mi to pomohlo. Před dvěma lety jsem měla ale ošklivý sen, ve kterém mi Martin smutně oznamil, že se přišel rozloučit. Probudila jsem se celá zoufalá. Věděla jsem v tu chvíli, že moje první láska už není na tomto světě. Hned jsem mu psala a jeho žena mi tu smutnou zprávu potvrdila.
Andrea (59), Liberec
Skutečně inspirující, jak mohli cítit jeden druhého! Neuvěřitelné, že se to stalo i přes všechny ty roky a vzdálenost.
Tohle mě dojalo. Každý si přeje mít takové pouto z lásky. Ač nebyli spolu, telepatie je držela spojené.
Je tohle vůbec možné? Kdosi říkal, že duševní spojení je výmysl, ale tady to vypadá jinak. Byli opravdové šťastlivci.
Tihle příběhy o telepatii mě vždycky zaujmou. Navíc je krásné, jak mohou city překonat čas i vzdálenost. Moc hezky napsané.
Takové duševní propojení s někým jiným je určitě vzácné. Fascinuje mě, jak dva lidi mohou cítit a sdílet něco tak nadpozemského i na dálku.
No teda, tohle je úžasnej příběh! Nikdy bych neřekla, že telepatie může fungovat takhle silně mezi dvěma lidmi. To muselo být nádherné spojení.