Snažila jsem se vydržet ve špatném manželství kvůli dceři. Bylo to náročné. Jednoho dne jsem tudíž zjistila, že už nemohu dál.
Moje manželství byla katastrofa. Rozhodla jsem se vydržet do dceřiny dospělosti, protože ta malá měla tátu ráda. K ní se naštěstí choval docela hezky, se mnou jednal jako s opovrženíhodnou služkou, věčně na mě řval, ponižoval mě a zesměšňoval.
Bylo těžké to vydržet, na radu známého, který pracoval jako psycholog, jsem se snažila být vnitřně spokojená i přesto, co se mi doma dělo, a těšit se z drobných radostí.
Takhle jsem dokodrcala až k dceřině plnoletosti, ale o rozvodu jsem stále neuvažovala, toho procesu jsem se bála. Jednou jsme byli s manželem na chatě, jen sami dva, a tehdy se rozčílil víc než obvykle.
Uklízela jsem jako vždy jeho nepořádek, ani slůvkem jsem si nepostěžovala, jeho ale rozzuřilo, jak jsem se při tom tvářila. Vztekle mě vystrčil ze dveří takovou silou, že jsem upadla.
Raději uteč
Netušila jsem a on také ne, že máme diváka. Zdejší chatař, zrovna procházel kolem naší zahrádky. Když spatřil, co se děje, vlítl zahradními vrátky dovnitř a zavolal na mého manžela:
„Ještě jednou, ty magore, a rozbiju ti hubu!“ Místní tušili, co se u nás doma děje, ale býval to jen křik, muž do mě nikdy nestrčil, až teď. Příchozí mi pomohl vstát a odvedl mě k sobě na terasu, kde do mě nalil čaj s rumem.
Znali jsme se vlastně jen od vidění, byla jsem u něj poprvé. „Přivede tě do blázince. Uteč, dokud je čas,“ řekl mi, když jsme si chvilku předtím potykali.
Namítla jsem, že se rozvést neumím, nevím, jak se to dělá. Zasmál se: „Bývalá žena je rozvodová právnička, víš co, hned teď jí zavolám. Tohle se nedá odkládat.“
Zachránce
Dnes vím, že mě Rosťa zachránil. Díky němu jsem se rozvedla, bývalý muž by mě jinak zničil. Udělal to zcela nezištně, z dobroty srdce. Uvědomila jsem si, jak moc se mi právě tohle na něm líbí. Byl to kliďas, věčně pozitivní.
Sporům se vyhýbal, říkal, že zkracují život a on že plánuje být na světě co nejdéle. Nebyla to láska na první pohled, na tu jsme už neměli věk, ale postupem času jsme pomalu zjišťovali, že je nám spolu dobře.
Na chatě nám ztrpčoval život můj muž, pokaždé, když nás potkal spolu, na nás pokřikoval urážky. A tak, abychom ho trošku potrápili, jsme se v zahrádce Rosťovy chaty vzali.
Přála bych vám vidět bývalého manžela, jak na mě, oblečenou do bílého, koukal. „Neboj se o ni,“ řekl mu Rosťa, když jsme šli do hospody na svatební oběd. „Tak jako ty se k ní chovat nebudu, to ti slibuju.“
Ivana (65), Sokolovsko
No teda, to je síla. Je skvělé, že jste našla takového člověka, který vám pomohl. Rosťa je opravdový mušketýr!
To je fakt silný příběh, Ivano. Obdivuju vaši odvahu. A Rosťa je opravdu frajer, takových lidí je málo!