Žárlíme, i když víme, že je to výraz slabosti a nezdravého lpění na partnerovi. Jenže si nemůžeme pomoci. Víte, kde je zdravá hranice? A jak z toho bludného kruhu ven?

Navzdory jisté citové otupělosti či vyprahlosti se i ve zralém věku může rozhořet hotová citová bouře a láska pak může být opravdu slepá.

Na co si dejte pozor?

Sledujte, jak se partner chová ve vypjatých situacích, jak reaguje na odmítnutí a kritiku. Pozor na nevyrovnané osoby s nízkým sebevědomím, ale i na šaramantního Othella.

Jeho vášnivé projevy lásky vám sice mohou zpočátku nesmírně imponovat, ale běda, jakmile se objeví potenciální sok!

I když je konkurenční boj zdravý a partnery motivuje, aby o sebe více usilovali, je třeba mít se na pozoru. Nejen ve vlastním postoji, ale i v chování vůči partnerovi.

Kdo žárlí víc? Muži, nebo ženy?

Žárlivostí jsou postiženi muži, stejně jako ženy. Muži žárlí na své soky, kteří je převyšují bohatstvím a fyzickou silou. Ženy zase žárlí na mladší a krásnější rivalky.

Žárlivost patří k dědictví našich předků, kdy jim zajistila lepší šance na přežití. Muži díky tomuto varovnému pocitu můžou ohlídat pokračování svých genů, aby si byli jisti svým otcovstvím.

Ženy sice o svém mateřství nepochybují, ale je pro změnu varovný pocit žárlivosti zaplaví, když mají strach, aby se partner nezakoukal jinde a neztratil zájem o živení svých potomků.

Dokaž mi, že o mě stojíš!

Podle psychologů ženy v provokacích k žárlení jednoznačně vedou. Ženy, které jsou na partnera víc vázané než on na ně, schválně pokoušejí jeho žárlivost.

Mají totiž silnější potřebu ujistit se o jeho přízni a o tom, jestli o ně bude usilovat. Muži zase žárlí ve chvíli, kdy se cítí být slabší než ženy, a tak se začnou chovat poddajně.

Udělají pro partnerku prakticky cokoli, jen aby si ji udrželi. Přitom se ale snaží být vedle ní pořád na pozoru, v přítomnosti ostatních ji mít jen pro sebe, nebo alespoň pod dohledem a neváhají k tomu využít i všelijaké formy manipulace.

Kam až to může dojít?

V době namlouvání se obvykle oba partneři snaží. Co se ale pak vlastně stane v mozku člověka, kterému žárlivost úplně zatemní rozum? Vzpomeňme na dávného Othella, který uškrtil svou lásku ze žárlivosti.

Ublížit partnerce nebo partnerovi je pod tíhou velkého tlaku a za určitých okolností schopen téměř kdokoli. Záleží na tom, co se ve vztahu děje, jak se oba aktéři k sobě chovají a v neposlední řadě na jejich temperamentu.

Ale pak jsou tragicky končící vztahy, kde jeden druhého tak dlouho provokuje a ponižuje, až nakonec pověstná poslední kapka přeteče a způsobí katastrofu.

Existuje lék na žárlivost?

Vědci zjistili, že pocity žárlivosti způsobuje nedostatek serotoninu v mozku. Když tento hormon dobré nálady a spokojenosti začne chybět, serotonin můžete načerpat také přirozeně: pohybem a stravou bohatou na vitaminy, hlavně B.

To znamená cvičit, konzumovat olivový olej, luštěniny, celozrnné pečivo, ořechy,  ryby, zejména pak lososa, a listovou zeleninu.

Důležité je zachovávat si přirozený nadhled, a hlavně: neviset na partnerovi víc, než je zdrávo. Za vztah jsou totiž vždy zodpovědní oba dva, a tak záleží jen na vás, jak bude za pár let vypadat.

Když vás už drtí panika

Jakmile se vás zmocní žárlivecké úvahy a nutkavé myšlenky, které vámi začnou zmítat, dejte sama sobě povel Stop!. Začněte zhluboka dýchat a soustřeďte pozornost na své okolí, a to i na úplné detaily.

V duchu popisujte, co vidíte: obraz na stěně v celé jeho barevnosti, kusy nábytku, blyštivé detaily přístrojů. Zároveň si vybavte některou z vašich zklidňujících představ, např. zahradu, mořský příboj…