Lomcuje vámi vztek při vzpomínce, co vám váš bývalý provedl? Nebo snad stále nostalgicky vzpomínáte na bývalou lásku? Začněte žít přítomností. Náročné dny, které jsou za vámi, už stejně nezměníte!

Nám ženám se to stává častěji než mužům. Více srovnáváme současné vztahy s minulými a stále dokola pitváme vše, co už by mělo dávno spát.

Vězení vlastní mysli

Porovnávání se s minulostí a neustálé hledání podobností či rozdílů s bývalými partnery může zablokovat naši schopnost vidět současného partnera v jeho skutečné podobě.

Takové myšlenky mohou být skutečně brzdou pro nový začátek. Často se dostáváme do spirály negativního myšlení, která nás drží v minulosti a neumožňuje otevřít se pro něco nového.

Jak tedy můžeme očekávat, že do našeho života vstoupí nový, kvalitní partner, když jsme stále zakotvené v minulosti? Pokud stále hledáme ztroskotance ve všech, které potkáme, bude těžké někoho skutečně milovat a přijmout.

Kostlivec číhá ve skříni

Vzpomínky nám sice pomáhají překonat těžká životní období, ale když se v nich začnete babrat příliš do hloubky, zjistíte, že si pamatujete jen ty hezké věci a ošklivé vytěsňujete. To ale neznamená, že neexistují. Ještě o něco horší než žít hezkými vzpomínkami je vracet se ke starým křivdám.

Zvláště ty, které pocházejí z dětství, mohou být už hodně zkreslené. Křivdy, které jsme si v dětství vykonstruovali v mysli, si mnohdy s sebou neseme jako balvan po celý život. Nevědomá nedorozumění se tak stávají ve vzpomínkách ranami, jež nás blokují.

Poněkud falešné vzpomínky

Návrat do minulosti může být notně zkreslený. Říká se tomu syndrom falešné paměti. To znamená, že prožíváme nějaký emocionální zážitek, ať už pozitivní, či negativní, zcela jinak, než jak se odehrál v reálu.

Lidé si pamatují často pouze to, co chtějí a co se jim hodí, aby pro ně minulost byla snesitelnější nebo aby byli zajímavější. To může mít vliv na naše rozhodování a na to, jak prožíváme podobné vjemy v budoucnosti.

Past na bludičku

Pokud máte tendenci idealizovat si minulost, může to ovlivnit vaše chování a působit potíže v příštích vztazích.

Když si po rozchodu expartnera postavíte na piedestal, protože je to pro vás milosrdnější než přiznat si, že to byl bídák, který vás zradil, když vy jste mu až bezhlavě věřila, těžko dokážete navázat další vztah.

A ocitnete se uvězněna v bludu, který je pro vás v něčem pohodlnější. Jenže když se dál budete držet vzpomínkového sebeklamu, ocitnete se v pasti, kde budete stále hledat něco, co už není, a těžko si dovolíte prožít něco nového.

Přijetí vlastní minulosti

Než se můžete pohnout dál, je důležité přijmout minulost. To neznamená ji obhajovat nebo se k ní vracet, ale spíše ji uznat jako součást svého osudu, který vás formoval do podoby člověka, jakým jste dnes.

Když uznáte, že jste byla zrazena, zklamána nebo že jste dělala chyby, pomůže vám to jít dál. Pochopíte, že jste dokázala projít bolestí a poučit se.  Je důležité uvědomit si, že vaše minulost vás nedefinuje.

Je to pouze kapitola vašeho života, nikoli celá kniha. Pokud ji přestaneme vnímat jako překážku, ale spíše jako základ pro lepší budoucnost, můžete začít žít naplno.

Odpustit, ale nezapomenout

Spálit všechny mosty asi není zrovna ideální řešení, ale ohlížet se pořád zpátky, srovnávat a jitřit staré rány také nepomůže. Nechte minulost už spát. Odpustit není stejné jako zapomenout.

Znamená to zbavit se tíhy z minulosti, protože když se držíte hněvu a bolesti, které vám způsobili jiní, stáváte se jejich vězenkyní. Odpustit znamená uzavřít kapitolu a nechat minulost tam, kde patří – za vámi. Až pak se dá o to lehčeji vykročit dál.