Dnes už vím, že než si smrt pro někoho přijde, postává před jeho domem!

Na různých obrazech i v různých pohádkách nebo příbězích se smrt zobrazuje jako kostlivec s kosou. Já jsem ji ale poznala v trochu jiné podobě.

V první chvíli jsem se chtěla vrátit

Už léta bydlíme v řadovém domku v jedné hodně dlouhé ulici. Při každém návratu domů jsem kráčela vždy skoro až na konec ulice. Nikdy se mi nic zvláštního nepřihodilo až do toho jednoho večera před dvěma roky.

Drobně mžilo, foukal studený vítr a ulice byla liduprázdná. Byla jsem asi uprostřed cesty, když jsem si všimla, že před jedním z domků stojí temná postava. Zarazila jsem se, připadalo mi divné, že by někdo v tomto počasí jen tak postával na ulici.

A moje kroky se úplně zastavily, když jsem si všimla, že ta postava v černém vlastně vůbec nestojí na chodníku, ale mírně se nad ním vznáší. Musela jsem se štípnout, jestli se mi to nezdá.

V první chvíli jsem se chtěla vrátit a celou ulici obejít, i když by to byla hodně dlouhá zacházka. Pak jsem ale sebrala odvahu a po druhé straně přešla kolem toho podivného úkazu.

Asi bych na ten zážitek postupně zapomněla, ale za dva dny jsem se dozvěděla, že právě v tom domě a právě v tu noc zemřela starší paní!

Pod kapucí se skrývala děsivá tvář!

Za půl roku jsem prožila skoro stejný zážitek. Tentokrát byl letní večer a já se vracela z návštěvy u kolegyně z práce. Už se stmívalo. Jakmile jsem vkročila do naší dlouhé ulice, okamžitě jsem si všimla postavy v černém, stojící u jednoho z domů.

Také tentokrát to byl spíš přízrak, který nestál pevně na zemi. Zvědavost mě přinutila na chvíli se zastavit na protějším chodníku. Jen na chvilku jsem zahlédla děsivou tvář, která se skrývala pod černou kapucí.

Pak jsem se dala skoro do běhu, abych byla rychle doma. To, že v domě, u kterého postava stála, někdo zemřel, mě už nepřekvapilo. Od té doby jsem anděla smrti neviděla, děsím se ale chvíle, až ho jednou spatřím vznášet se před naším domkem!

Hana S. (47), Ostrava