Kvůli synovi, který propadl drogám, jsem si prošla peklem. Nakonec se ale přece jen vše v dobré obrátilo, a dnes je z něj slušný muž, který mi děkuje za to, jak jsem se kdysi zachovala.

Opravdu žádná maminka si nepřeje vidět, jak se její dítě mění k nepoznání a stává se z něj kriminálník.

Ať jsem se snažila, jak nejlépe jsem to uměla, můj nejmladší syn si vybral svou vlastní cestu a už na střední škole se chytil špatné party, která ho stáhla do závislosti na drogách.

Nedokázala jsem ho vyhodit na ulici, protože jsem měla obrovský strach z toho, že by mi jednoho dne zavolala policie a řekla mi, že je mrtvý. S tím jsem nedokázala žít, a tak jsem mu doma neustále vytvářela zázemí, aby se měl kam vracet.

Začal nám krást věci

Jenže jak už to u závislých lidí bývá, syn pouze využíval mé dobroty. Začalo to tím, že se domů vracel jen pro jídlo a občas se vyspat a jinak jsem vlastně ani nevěděla, co dělá.

Na školu se vykašlal, neudělal ani maturitu a vyhrožoval mi, že pokud se mu budu plést do života, tak odejde a už ho nikdy neuvidím. Postupně se přidaly drobné krádeže menších částek.

Pak to ale vygradovalo tak, že se nám začaly ztrácet hodnotnější věci, veškeré peníze a i elektronika. Poslední tečkou pro mě bylo, když začal okrádat i své sestry, babičku, tedy moji maminku, a našla jsem u nás doma jeho drogy.

Dcery vyhrožovaly, že se odstěhují

To už mi začaly vyhrožovat dcery, že v tomhle nedokážou žít a půjdou bydlet k druhé babičce, aby měly klid na studium a život. Musela jsem udělat nejtěžší rozhodnutí ve svém životě a šla syna udat na policii.

V tu chvíli jsem věděla, že když to takhle bude pokračovat dál, tak stejně skončí ve vězení anebo se „ufetuje“ k smrti. Ve vězení měl alespoň naději, že se dokáže zbavit své závislosti.

Syn si tehdy vyslechl trest pěti let ve vězení, a já jsem zažívala nejhorší chvíle života. Když jsem pak za ním chodila na návštěvy, bylo vidět, že si svou chybu uvědomuje, a dokonce se mi omluvil.

Je až neuvěřitelné, že si hned po propuštění našel práci a dokázal se postavit na vlastní nohy, a já jsem na něj moc pyšná, navzdory tomu, co se kdysi mezi námi všechno stalo.

Monika T., 60 let, Děčín