Náš kocour se stal odhodlaným strážcem malé Amálky. Kde se v něm ten pud tenkrát vzal?
Neuvěřitelné příběhy, kdy se samice nějakého zvířete, ujme malého lidského „mláděte“, chrání ho a stará se o něj, nejsou jen v pohádkách. Všichni jistě známe příběh Tarzana z divočiny, který byl prý inspirován událostí, která se opravdu stala.
A já jsem zažila podobný příběh na vlastní kůži, u našeho kocoura. Tehdy byla moje dcera Amálka hodně malá. Bylo jí pár měsíců, ještě ani neseděla.
Pan kocour
Tehdy jsem přijela k rodičům, bydleli v jiném městě, než já, na sídlišti v panelovém domě. Měli kocoura Archibalda, který byl hodně svérázný, jen tak se nenechal pohladit, tu výsadu měl jen otec. Ani matka se nesměla kocoura dotknout.
Třel se jí o nohy pouze tehdy, když chtěl jídlo. Jen v tu dobu nastala ta vzácná chvíle, kdy se mohla maminka sklonit a Archibalda beztrestně pohladit, aniž by ji kousl, škrábl nebo zasyčel. Bylo to tehdy poprvé, co jsem s malinkou Amálkou k rodičům přijela. Kocour se tvářil netečně, dítě ho nezajímalo.
Jenom hra
Byla jsem za to ráda, bála jsem se, aby Amálku nevnímal jako konkurenci, a něco dítěti neudělal. Přišla ale chvíle, kdy bylo třeba Amálku vykoupat a pak ji dát spát.
Koupel proběhla za asistence celé rodiny, včetně kocoura, který najednou vyskočil na kuchyňskou linku, aby viděl, jak miminko ve vaničce koupeme. Po koupání jsem položila dcerku na gauč v obývacím pokoji, kde byla připravená velká osuška.
Než jsem miminko začala mazat olejíčkem, neodolala jsem, abych si trochu s dcerkou nepohrála. Kousala jsem ji jemně na bříšku, což ji lechtalo, házela ručičkami a hlasitě výskala.
Najednou jsem zaslechla u hlavy temné vrčení – přímo proti mně stál Archibald. Mrskal ocasem a oči mu svítily. Strnula jsem hrůzou.
Skočil po mně
Kocour po mně skočil a kousl mě do ruky. To mu ale nestačilo. Vyhnal mě nejen od Amálky, ale dokonce z pokoje. Dcerku musela obléct moje matka. Od té chvíle mě Archibald hlídal.
K dceři jsem se před ním nemohla ani přiblížit, to přiběhl, postavil se mi do cesty a vrčel. Shodli jsme se na tom, že si kocour myslel, že malou chci zakousnout a šel ji bránit.
Archibald moji dceru miloval celý svůj kočičí život. Když byla i po letech u rodičů, kteří ji hlídali, chodil jí vedle nohou jako věrný pes.
Radka (59), Ústecko
Tohle je tak srdceryvné a milé! Naše kočky jsou většinou trochu plaché, ale tento příbeh mě přinutil přemýšlet o jejich skrytých instinktech.
Wow, takovej kočičí bodyguard bych si přála pro svou neteř! Nepřestává mě překvapovat, jak dokážou zvířata cítit ochranu k dětem.
To je úžasný příběh! Nikdy bych nečekala, že by kocour mohl být tak statečný ochránce. Vážně mazlíček, jaký by měl mít každá rodina!