Ani já, ani můj manžel jsme neměli sourozence. Tím spíš jsme toužili po velké rodině, po domě plném dětí. Osud nám ale kladl těžké překážky.
Byla jsem jedináček a strádala jsem tím. Měla jsem sice všechno, ale parťáka na hraní ne. Záviděla jsem ostatním dětem, které měly bratříčka nebo sestřičku. A osud tomu chtěl, že jsem si našla takového přítele, který také vyrostl jako jedináček.
Proto jsme si oba moc přáli mít jednou velkou rodinu, kde by byly alespoň tři děti. Byli jsme spolu už dvanáct let a nedařilo se mi stále otěhotnět. Ještě jsme ale neztráceli naději.
Nakonec jsme se pokusili i o umělé oplodnění, ale ani to nevyšlo. Záviděli jsme známým, kterým se to povedlo tak, že měli nakonec dvojčátka. To byla velká nespravedlnost! Proč mají děti rovnou dvě, a my žádné?
Vymstí se to?
Když už nám nezbývala žádná naděje, začali jsme uvažovat o adopci. Narazili jsme ale na odpor rodiny a hlavně na hrůzostrašné příběhy z našeho okolí, jak se adopce různým lidem vymstila. Co jim pak z toho dítěte vyrostlo.
Jenže nás to neodradilo, absolovali jsme všechny šílené peripetie s vidinou, že se jennou dočkáme. Chtěli jsme jít do rizika! Když jsme se konečně dočkali a šli se podívat na „naše“ děťátko, okamžitě zafungovala láska na první pohled.
Malá Rozárka byla kouzelná, vůbec jsme nedokázali pochopit, jak se jí mohla její matka hned po porodu vzdát. A taky nás posedly obavy, co když se jí bude jednou dožadovat? Rozárka byla ale tak úžasná, že všechny naše obavy dokázala zahnat.
Když jsme si ji nesli domů, byli jsme nejšťastnější pár na světě. Konečně jsme byli rodina. A pak se to rozběhlo. Rozárka nám dělala jen a jen radost. Bylo to úžasné dítě, byla chytrá a talentovaná.
Životní výhra
O to víc mě ale v noci budila ze sna strašlivá představa, že se jednou objeví její skutečná matka. Naše princezna si dokázala získat postupně i babičky a dědečky, kteří nás od adopce zrazovali. Najednou ji brali jako by byla naše odjakživa.
Vyrostla z ní krasavice, která je milá a chytrá. Vystudovala vysokou školu a je dnes šťastně vdaná. Vzhledem k tomu, že čeká už druhé miminko, to naše prokletí jedináčků zlomila. Jsme šťastný dědeček a šťastná babička.
Jiřina (67), Karlovarsko
Tohle je fakt doják, mám radost za Rozárku i její rodinu, že jsou tak šťastní!
Wow, to je nádherný příběh! Je krásný vidět, jak adopce může změnit životy tolika lidem.