Mrtví se mezi námi mohou zjevit nejen ve strašidelných filmech.

Když se změnil režim a byla možnost podnikat, splnili jsme si s manželem sen. Pořídili jsme si malý penzión na Šumavě. Ze zchátralé nemovitosti jsme vystavěli skromné, ale slušné místo pro rekreaci a docela se nám dařilo.

Myslela jsem, že je to host

O návštěvníky jsme neměli nouzi v létě ani v zimě. V penzionu jsme přímo nebydleli, často jsme se tam s manželem kvůli provozu střídali. Nejméně náročné byly pochmurné podzimní týdny. Stávalo se, že jsme hosty neměli.

Právě tak tomu bylo i v den, kdy se stalo něco tajemného, až hrůzného. Byla jsem tehdy v penzionu sama, manžel měl přijet až další den. Věnovala jsem se úklidu a kontrole účetnictví. Pozdě v noci jsem se cítila unavená a chtěla si jít lehnout.

V tom zazvonil zvonek u vchodových dveří. Domnívala jsem se, že se přece jen nějaký host dostavil a šla jsem otevřít. Pro jistotu jsem s sebou vzala našeho psa, statného vlčáka Kazana, kdyby byly nějaké problémy.

Když jsem ale otevřela, tak to na potíže nevypadalo. Stála tam křehká mladá žena, velice bledá. Vyzařovalo z ní něco zvláštního, až jsem se zachvěla strachem.

Pes vůbec nereagoval!

Působila dojmem ženy bez domova nebo nějaké narkomanky. Dívala se na mě, ale jako by mě vlastně ani nevnímala. Po chvilce mlčení jsem prohlásila, že penzion je zavřený. Mladá žena se otočila a zamířila do deštivé noci.

Ani jsem si nevšimla, kdy zmizela. Zaujalo mě, že Kazan celou tu dobu nijak nereagoval, nevrčel ani neštěkal. Při pohledu na něj jsem viděla, že se chvěje.

Druhý den jsem se dala do řeči se starým pánem z vesnice. Vyprávěla jsem mu, co jsem v noci zažila. Hleděl dost vystrašeně a pak mi prozradil, že ještě před druhou světovou válkou se kousek od penzionu oběsila nějaká dívka kvůli nešťastné lásce.

Jsem přesvědčená, že ta mladá žena byla duchem právě této dívky. Už jsem ji nikdy nespatřila, ale tu tvář si budu navždy pamatovat!

Anna L. (60), Ostrava