Oběti zločinu, který neměl svědky, se mohou o spravedlnost hlásit i z onoho světa. Tahle strašná domněnka možná stojí i v pozadí následujícího příběhu!
Je to už přes čtvrt století, co se všechno přihodilo, ta záhada však dodnes nebyla objasněna. Jednalo se o moji kamarádku Lindu. Seznámily jsme se na jednom pracovišti, ale scházely jsme se i poté, co Linda odešla. Neměla to snadné, novou práci si nenašla a rozešel se s ní i přítel.
Telefon nebrala, doma nebyla
Toho dne jsme se měli setkat v jedné vinárně. Já jsem ale řešila nemoc dcerky a tak jsem na tu schůzku zapomněla. Vzpomněla jsem si až druhý den a hned jsem Lindě volala. Ona mi to ale nezvedla.
Pomyslela jsem si, že třeba trucuje, jenže hovory nepřijímala ani v dalších dnech. Vydala jsem se tedy za ní domů, abych se jí omluvila osobně.
Doma ovšem také nebyla, nikdo na zvonění neotvíral. A sousedka odvedle mi sdělila, že Lindu naposledy viděla před několika dny. Jednalo se zrovna o datum, kdy jsem zapomněla na tu schůzku.
Bylo to všechno podezřelé. Nakonec jsem nahlásila kamarádčino zmizení. Policie vstoupila do podnájmu, který Linda obývala, ale nikdo tam nebyl. Po kamarádce se naprosto slehla zem.
O čem vypovídal ten sen?
Zhruba měsíc poté, co Linda zmizela, mě začaly pronásledovat děsivé noční můry. Zdálo se mi, jak na mě kamarádka promlouvá a je celá od krve. Vyčítala mi, že jsem zmeškala to setkání. Mohla jsem jí tím prý zachránit život. Sen se opakoval několikrát po sobě.
Nevěděla jsem, co s tím mám dělat – kdokoliv, komu bych to pověděla, by se mi vysmál. Když jsem o tom mluvila s jednou známou ezoteričkou, sdělila mi, že nejspíš Lindu někdo zabil a její duch mě nyní chodí strašit.
Bylo to přesně to, co jsem si myslela i já. Zkusila jsem spiritistickou seanci, ale s Lindou se mi nepodařilo spojit. Kamarádčino tělo se nikdy nenašlo a dodnes není jasné, co se s ní tenkrát stalo.
Občas mě ještě pronásleduje ten děsivý sen a já se zpětně vracím k tomu osudovému dni. Mohla jsem tenkrát skutečně Lindě zachránit život, protože by místo toho nešla tam, kde ji čekalo něco hrozného?
Anna R. (62), Plzeň
Takový příběhy jsou skutečně děsivé a zároveň fascinující. Přemýšlíme, co by se stalo, kdybychom udělali něco jinak. Ale vinu si nesmíme přisuzovat, osud je někdy nevyzpytatelný.