Chytrá moc nebyla, neuměla nic pořádně, zato byla hezká a každý ji měl rád. Tvářila jsem se jako její nejlepší kamarádka, přitom jsem ji nenáviděla.
Byla to taková nespravedlnost! Marcelu měl každý rád a každý z ní byl nadšený. Přitom nebyla moc chytrá. Na střední jsme seděly vedle sebe v lavici.
Já byla mnohem chytřejší než ona, ale měla jsem tu smůlu, že jsem se nelíbila klukům, a ani učitelé mě neměli v lásce. Nevím, jak to dělala, kdykoli ji zkoušeli, dokázala „ukecat“ trojku, i když neuměla nic. Když jsem neuměla nic já, dostala jsem pětku.
Tak šťastná
Tvářila jsem se jako její nejlepší kamarádka, i když jsem jí nesnášela. Byla pořád tak pozitivní, stále se smála a tvářila se šťastně. Už ráno, když jsem ji viděla jít do školy, jsem měla zkažený celý den.
Přála jsem jí z hloubi duše jen to nejhorší, jenže ono to bylo naopak. I ten osud ji miloval a nahrával jí! Našla si nejhezčího kluka v okolí, toho si vzala, měla s ním dvě krásné děti, zatímco já zůstala sama až do třiceti. Pak se našel Pepík.
Nebyl moc hezký, ani chytrý, žádná ho nechtěla, tak zbyl na mě. Byli jsme spolu jen tři roky, když ode mě odešel, zůstala jsem sama na našeho malinkého syna Frantu. Když jsme se po letech potkaly s Marcelou na třídním srazu, vypadala o patnáct let mladší.
Šarmantní
Zato já byla o dvacet kilo těžší. Konečně jsem ji ale viděla nešťastnou, protože jí krátce předtím zemřel její milovaný manžel. Vzpomínala, jaké jsme byly nejlepší kamarádky a jak je úžasné, že stále jsme. Na sraz přijel i náš spolužák z Ameriky.
Libor nebýval žádný krasavec, takové vyzáblé nic, stal se však z něho moc pěkný, šarmantní muž středního věku.
Znemožním ji
Byl volný, tak jsem se v koutku duše zasnila, že bychom to mohli dát dohromady. Jenže on měl oči jen pro Marcelku. To jsem nemohla dopustit.
Když si odskočila, hned jsem mu povyprávěla, jak je Marcela samá exekuce a loví chlapy jen proto, aby z nich tahala peníze. Uznávám, že to ode mě byla podpásovka, nemohla jsem ale dopustit, aby se měla Marcela zase skvěle a já utřela nos!
Martina (60), Písek
Impresivní čtení, které ukazuje na hluboké emocionální rozpory a dilemata, s nimiž se jedinec v životě může setkat. Příběh krásně ilustruje, jak destruktivní může být závist a jak důležité je zaměřit se na budování pozitivních vztahů. Je povznášející, že si autorka uvědomila vlastní škodlivé jednání, i když možná příliš pozdě.
Jé, to je fakt smutný, jak se někdo může takhle cítit. Měla bych Marcelce jenom fandit, i když by mě něco štvalo. A taky mi je líto, že autorka článku prolítla takovýma pocity. Chtělo by to víc lásky a méně závisti.
Zajímavá reflexe vlastních činů a pocitů. Tento příběh může sloužit jako ponaučení, že závist a nenávist nevedou k ničemu dobrému a že bychom měli být k sobě upřímní. Je škoda, že se ‚kamarádka‘ rozhodla jednat tak, jak jednala, a nenalezla v sobě sílu být šťastná za úspěchy druhých.
Hmm, to je docela těžký. Já bych si takhle s kamarádkou určitě neudělala. A to, jak se tváříme jako přátelé a přitom to tak není, je celkem smutný. Ale fakt, že Marcela měla všechno a teď to má těžký, to mě nějak dojalo.
Tak tohle je teda silný příběh. Nejsem si jistá, jestli bych měla nějakou radost z toho, že Marcela zažila taky smůlu. Život je prostě někdy hrozně nespravedlivý. Ale lidi by si měli pomáhat, ne si podrážet nohy.