Za týden začínaly maturity. Jely jsme se se spolužačkami učit na chatu u řeky. A tam mě čekala ta pravá zkouška z dospělosti ‒ osudová láska.
Začínal svatý týden. S Věrou a Helenou jsme se domluvily, že se budeme hned od soboty učit v chatě Věřiny tety, která nám ji za tímto účelem na týden zapůjčí. „Dny teda budou strašný,“ vzdychla Věra. „Ale večery by zas tak strašný být nemusely.
Je tam řeka, tábořiště, stánek s občerstvením, kde to docela žije.“ Řekla jsem: „Vzhůru za dobrodružstvím!“ Nastoupily jsme do vlaku s batohy plnými knih a sešitů a s přáním, aby ten týden nebyl jen zoufalá nuda. První večer se nepovedl.
Do okolních chat přijeli jenom důchodci, a když jsme se výstavně oblékly a pustily se pěšinkou kolem řeky ke kiosku, ukázalo se, že nejmladšímu trampovi bude kolem šedesáti.
Bratranec Míra
A tak skončila naše výprava za dobrodružstvím naprostým fiaskem. Když jsme se vlekly zpátky do chaty, měsíc se nám shora chechtal, dobře věděl, jak se nám tam nechce, a že jakmile otevřeme dveře, hned uvidíme ten neradostný výjev:
hromady otevřených učebnic s pomuchlanými stránkami. Ale když jsme ty dveře otevřely, seděl tam nejhezčí kluk, jakého jsem v životě viděla. „Máte tu pěknej binec,“ povídá úvodem. „Holky, to je Míra, bratránek,“ představila nám ho Věra.
„Co tu otravuješ, proboha? Rezervovaly jsme si to tu na týden my.“ Pokrčil rameny: „Potřebuju si trošku vyčistit hlavu. Spát budu na verandě a ráno vypadnu toulat se lesem, tak o co jde?“ Zasmála se: „Že ty ses rozešel s Markétou, že jo?“ Nerad přikývl. Byl tudíž nezadaný, a to byla rozhodně dobrá zpráva.
S odřenými lokty
Ráno jsem vstala za kuropění, neboť se z verandy ozývalo šustění, Míra si tu vařil čaj. Vypadal smutně. „Proč jste se vlastně rozešli s tou tvojí Markétou?“ zajímalo mě. Vysvětlil, že jeho bývalá je městský typ.
„Ani sem na chatu by se mnou nejela, natož aby spala pod širákem.“ Prohlásila jsem bez přemýšlení: „Miluju spát pod širákem!“ Překvapeně si mě prohlédl: „Vážně? Takových holek moc neznám.“ Dali jsme se do řeči.
Ten den jsem žádnou knihu ani neotevřela, natož abych vnímala její obsah. A stejně to bylo i další dny. Učení bylo až na druhém místě. Odmaturovala jsem s odřenými lokty. Ale byla jsem Mírova holka, a to za to stálo.
Na přiznání, že jsem nikdy v životě pod širákem nespala a ani nechci, přišel čas až za pár týdnů. Na lásce nám to ale neubralo.
Marie (65), Zlín
Úžasnej příběh! Ukazuje, jak někdy stačí jedna chvíle a celý náš život se obrátí naruby, v dobrém slova smyslu. A ten závěr, že láska přežila i bez toho, abychom plnili to, co jsme řekli… To je prostě život. Umění a láska mají hodně společného – obojí nepředvídatelné.
Ach jo, takovej článek, vždycky snim o něčem tak sladkym! Kdyby se mi to stalo, asi bych taky hodila školu za hlavu. Ale málo kdo má takový štěští, co? Hlavně, že jsou šťastný. A to s tím spaním pod širákem je fakt vtipný!
Musím uznat, že je to hezký příběh o tom, jak neočekávané situace mohou přinést něco pozitivního do našich životů. Láska ihned při prvním setkání, která překvapí a zůstane. Trochu chybí, že se nakonec odklonila od učení, ale láska zřejmě vše vyvážila.
Příběh je jako z filmu! Stalo se mi něco podobnýho, když jsem byla na škole. Také jsem potkala úžasného kluka, když jsem nejmíň čekala. Až na to, že můj příběh nebyl tak romantický. Škola a láska je někdy těžká kombinace.