Bála jsem se, že se mi hroutí manželství. Manžel byl tak zaneprázdněný, že jsme se skoro nevídali. A tak jsem si vyšla na víno se sousedem Jardou…
Děti vyletěly z hnízda. V té době jsem se cítila pod psa, a nejen kvůli tomu. Připadalo mi, jako bychom s manželem najednou ztratili společnou řeč. Po práci často zamířil na fotbal, trénoval dorost.
V úterý, ve čtvrtek a někdy i v pátek se vracíval z tréninků až večer, v sobotu nebo v neděli se hrály zápasy. Prakticky jsme se nepotkávali. Když konečně zarachotil klíč v zámku, už jsem usínala, nebo spala. On to za problém nepovažoval, mě to deptalo.
„Tak mám rád fotbal. A co? Kdybych na něj koukal doma v televizi, zas bys naříkala, že to řve a že tě z toho rozbolela hlava. Tak trénuju kluky, jsou nadšený, má to smysl.“
Cizí puberťáci ho zajímali víc než já. Zatínala jsem zuby, když jsem vídala sousedy stejně staré jako my, jak se drží za ruce, jako by jim bylo znovu šestnáct. A my? Hrůza pomyslet.
Pardálové
Zrovna v té době jsem začala nápadně často potkávat na schodech toho chlapíka, co bydlel o patro výš. Byl to třikrát rozvedený stárnoucí kytarista místní hudební skupiny Pardálové. Velice atraktivní, všichni věděli, že je to sukničkář.
„Vám to ale sluší, mladá paní,“ volával na mě, když sbíhal ze schodů. „Vypadáte nanejvýš na pětadvacet. Heleďte, co abychom si začali konečně tykat? Já jsem nějakej Jarda.“ Byl docela roztomilý.
„Koukám, že míváš často volný večery,“ sdělil mi, když fotbalová sezona zrovna vrcholila. „To já taky. Co abychom vyrazili někam na vínečko?“ Pokrčila jsem rameny. Proč vlastně ne?
No a když jsme se z vínečka vraceli, jako na potvoru jsme potkali mého muže, který zrovna kráčel se sportovní brašnou z tréninku. Zůstal na nás koukat s otevřenou pusou.
Najednou to šlo
„Takže já sportuju jako blbec, a moje žena si vyráží do vináren s chlápky s mizernou pověstí!“ zuřil. „Zejtra se mi bude kvůli tomu posmívat celej barák.“ Odpověděla jsem, že je mi to srdečně fuk a že taky potřebuju nějakou zábavu.
Od toho večera se náš život změnil. Najednou to šlo. O víkendu jsme jeli po dlouhé době na chatu.
Sice jsme se vraceli už v neděli dopoledne, protože odpoledne se hrál fotbalový zápas, na němž Martin nemohl chybět, ale i tak to byl signál, že se blýská na lepší časy.
A notorickému sukničkáři Jardovi to pochopitelně ani v nejmenším nevadilo, rekordně rychle si našel novou kamarádku.
Marcela (63), Zlínsko