Když ode mě Karel odešel, nezachoval se zrovna jako grand. Najal si totiž stěhovací firmu a nechal odvézt všechen náš nábytek i elektroniku.

Vzhledem k tomu, že byl vždy opatrný na korunu, jsem to tak nějak předpokládala a vůbec mě to nepřekvapilo.

Co mě ale totálně rozhodilo, byl fakt, že mi doma nenechal ani sporák a pračku. Zůstala jsem tak sama v bytě, který jsem kdysi zdědila po své babičce.

Hrála jsem si na hrdinku

Tu noc jsem zoufale proplakala a jiné to nebylo ani v následujících týdnech. V práci jsem si hrála na hrdinku a doma pak počítala, kdy si ze své výplaty ušetřím na novou pračku. Manžel totiž dočista vybílil náš společný účet, a já zůstala bez prostředků.

Tak by to mohlo jít donekonečna, kdyby mi jednoho dne nezavolal syn Patrik, který už dlouho žil i pracoval v Praze. Projížděl naším městem na služební cestu, a tak se chtěl u mě zastavit na kus řeči.

Zradila mě psychika

Chvíli jsem v telefonu mlčela, protože mi byla hanba. Nevěděla jsem, jak bych měla Patrikovi říct, že se jeho otec na „stará kolena“ zbláznil a opustil mě kvůli své sekretářce. Nejprve jsem nemohla najít vhodná slova a pak mě zradila psychika.

Zkrátka jsem se usedavě rozplakala, takže syn okamžitě pochopil, že se stalo něco strašného. Už za pár minut zarachotily v zámku jeho klíče a Patrik stál zaraženě v našem dočista prázdném bytě.

„Proboha, co se tady stalo?“ ptal se. A já, protože jsem už nedokázala skrývat své zoufalství, jsem mu vše pověděla.

Začaly se dít zázraky

Můj skvělý syn si nejprve pozorně vyslechl celý příběh a pak mě vzal do nejbližšího obchodního centra na nákupy.

Společně jsme vybrali novou pračku i sporák, a když jsem se zdráhala, s něhou v očích mi řekl, že se mu už dlouho velmi dobře daří, a tak má alespoň příležitost mi oplatit všechnu tu lásku a péči, kterou jsem mu vždy projevovala.

Když si pak druhý den telefonicky promluvil se svým otcem, začaly se dít zázraky. Můj muž mi poslal na účet část našich společných úspor, a později se mi dokonce omluvil. I když vím, že za jeho jednáním byl hlavně stud před Patrikem, vůbec mi to nevadilo.

Věděla jsem, že se můžu spolehnout na syna, a co si myslí Karel, mi bylo v tu chvíli úplně fuk. Jen jsem si občas něco pomyslela o Božích mlýnech.

Helena V., 55 let, Litoměřice