Jsem vděčná, že Romana měla klíče, když jsem potřebovala zavolat záchranku. Pak se ale postavila do role mého bodyguarda, a já teď nemám chvíli klid.

Už roky se léčím s nízkým tlakem, ale stále často omdlévám. Protože ale nemám děti, kromě kamarádek a sestry není nikdo, kdo by nějak častěji kontroloval, zda jsem v pořádku.

Žiji tak, jak se dá, jinak jsem celkem v pořádku, ale ten tlak mě dost často umí pozlobit.

Praštila jsem se

Kvůli tomu má od mého bytu klíče i sousedka Romana, a kdyby se mi sestra nemohla dovolat, může ke mně přijít na kontrolu, zda doma někde neležím zraněná. A jednou se to skutečně vyplatilo, protože právě to, že měla Romana klíče, mi zachránilo život.

Shodou náhod jsem měla sestře volat kvůli objednání se ke kadeřnici a nemohla se mi dovolat. Těsně předtím se mi zamotala hlava v koupelně a já omdlela a praštila se do hlavy o umyvadlo.

Úplně mě ovládá

Romana tak po telefonickém upozornění sestry přišla a zavolala mi sanitku. Měla jsem otřes mozku, a kdyby nepřišla, možná už bych se ani neprobrala. Byla jsem jí neskutečně vděčná a zavázaná, ale to, co se po tomto incidentu začalo dít, bylo šílené.

Romana najednou dostala pocit, že mě musí kontrolovat alespoň třikrát denně, neustále na mě ťukala a chovala se, jak kdybych byla nějaký invalida.

Vyvolala tak ve mně pocit, že jí mám být vděčná, protože že mi zachránila život, a kdyby se mi ještě něco podobného stalo, nemuselo už by to dopadnout dobře. I když jsem se cítila skvěle, byla tu stále i přes mé stížnosti.

Ani sestra mi nepomohla, a naopak byla ráda, že jsem pod dohledem. Když vás ale napomíná a ovládá o deset let mladší ženská, není to opravdu nic příjemného. Snažím se, abychom si nastavily nějaké hranice, ale Romana dělá, jak když mě neslyší.

Klíče mi vrátit nechce, protože „nechce mít na svědomí moji smrt, kdyby se ke mně nedostala“, a já už jsem z toho vyčerpaná. Teď už jen doufám, že ji to brzy omrzí, a budu mít trochu klidu.

Zároveň se ale bojím, že se ve své roli zachránkyně zabydlela a teď mě ze spárů jen tak nepustí. Pokud k tomu dojde, budu muset být drsná a to mi nejspíš nikdy neodpustí.

Gabriela Ž., 61 let, Pelhřimov