Ta noc se stala nejstrašidelnější v mém životě. Nechtěla bych ji nikdy opakovat.

Můj manžel kdysi zdědil chalupu v Beskydech. Bylo to pro nás místo pro dokonalý odpočinek, s dětmi jsme se tam něco najezdili.

Chalupa ležela dost stranou od ostatních obydlí, ale to nám nevadilo. Nikdy jsem se tam nebála, až do jednoho dne, kdy jsem tam výjimečně vyrazila sama.

Bylo to děsivé probuzení!

Odjela jsem na chalupu už ve čtvrtek, manžel měl přijet další den odpoledne. V té době už si syn i dcera žili svým vlastním životem, takže tam s námi téměř vůbec nejezdili.

Chtěla jsem využít onoho samostatného času k úklidu, tím spíš, že se počasí pokazilo, honily se mraky a občas mírně sprchlo. Úklid mě docela unavil, takže jsem kolem desáté hodiny zalehla do postele.

Myslela jsem si, že mě čeká klidná a nerušená noc jako vždy. Mezitím se obloha vyjasnila a mě trochu rušil měsíc, který mi svítil do ložnice. Za pár dní měl být úplněk. Celkem rychle jsem usnula, brzy jsem se ale probudila.

Hned jsem zjistila příčinu: z různých směrů se ozývaly tajemné zvuky, jejichž původ jsem si neuměla vysvětlit. Když jsem rozsvítila lampičku, projela mnou mrazivá hrůza.

Spatřila jsem, jak se různé předměty v místnosti samy pohybují. Hned mě napadlo něco o zlém duchovi. Vyskočila jsem z postele a tak, jak jsem byla, v noční košili, jsem utíkala ven před chalupu.

Manžel mi to neuvěřil

Zvuky, které mě probudily, neustávaly. Nyní bylo jasné, že je způsobují pohybující se předměty. Oknem jsem spatřila, že se v ložnici pohnula dokonce i skříň. Nevěděla jsem, co mám dělat. Křičet o pomoc nemělo smysl, nikoho bych se nedovolala.

A na útěk lesem k dalším stavením jsem neměla odvahu. Po pěti minutách vše přestalo. Ještě jsem půl hodiny čekala venku, než jsem se vrátila. Všechno v chalupě bylo rozházené a přestavěné.

Do rána jsem už neusnula. Manžel mi tuto příhodu dodnes nevěří a nepřesvědčilo ho ani uspořádání věci, které po svém příjezdu spatřil. Já jsem ale už raději nikdy další osamělou noc na chalupě nestrávila.

Marta B. (60), Ostrava