Hrozné dětství u mě vystřídalo úžasné manželství plné lásky a pochopení a já si přála, aby to nikdy neskončilo. Pak mi ale život začal dávat jednu ránu za druhou a já zůstala úplně sama.
Vždy jsem byla velmi rozumná, a tak už jako mladá jsem přemýšlela nad stářím. Hned jak jsem po vyučení nastoupila do práce, začala jsem si peníze odkládat a později je vložila na spořicí učet.
Nebyla jsem si totiž jistá, jestli si někdy najdu muže, kterého bych si byla ochotna vzít za manžela. Měla jsem hodně narušenou psychiku kvůli tomu, co jsem si jako malá prožila. Táta naši mámu poměrně často bil a občas mu ulítla rána i směrem k nám.
Poznamenal mě život rodičů
Proto jsem si nikoho příliš nepouštěla k tělu. Pak jsem nakonec ale přece jen otevřela své srdce lásce. Petr byl ten nejmilejší člověk na světě a úžasný tatínek našich dvou synů Petra a Matěje a dcery Radky.
Kromě nepříjemných vztahů s mým otcem jsme vlastně měli úžasný život. Nejvíc nadšená jsem byla ze vztahu našich dětí, které byly opravdu „parťáci“ do nepohody.
Kluci byli a jsou dodnes nejlepší kamarádi, kteří svou mladší sestru vždy opatrovali a byli pro ni oporou.
Protože ale byli velmi chytří, na nic nečekali a hned po škole se odstěhovali do zahraničí, kde začali podnikat v gastronomii a velmi se jim daří. Dokud to bylo možné, jezdili jsme je často navštěvovat. Pak ale přišla první nečekaná rána v podobě náhlé smrti mého manžela.
Najednou se vše změnilo
Sotva jsem se vzpamatovala z jeho odchodu, dcera si našla partnera, ze kterého jsem nebyla vůbec nadšená, a odstěhovala se až na druhý konec republiky. V té době to na mě „padlo“, a ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, cítila jsem se velmi osamocená.
Navíc osud opět zamíchal kartami a já utrpěla vážný úraz. Kluci samozřejmě hned přijeli, a dokud jsem byla v nemocnici, snažili se najít to nejlepší řešení.
Zato Radka se chovala, jak kdyby ji celá situace velmi obtěžovala, a vlastně se úplně vypařila z mého života.
Synové to ale se mnou nevzdali. Matěj se i s manželkou a dvěma dětmi vrátilli zpátky do Čech, aby tu začali další etapu svého života.
Nedokázala jsem ani slovy vyjádřit, jak moc jsem jim byla vděčná, a nejvíce své úžasné snaše, bývalé zdravotní sestře, která převzala starost o mě do svých rukou a úžasně se o mě stará. Navíc bez jakéhokoli náznaku toho, že by ji to nějak obtěžovalo.
I tak mám ale v srdci hlubokou ránu. To proto, že o mě dcera nestojí a jediné, co pro mě udělá, je to, že mi jednou do měsíce zavolá.
Božena L., 69 let, Ostrava
Bohatý a emotivní příběh, připomínající, že skutečná rodinná pouta mohou překonat i ty nejobtížnější momenty. Hluboká vděčnost je v tomto příběhu cítit v každém slově.
Příběh, který vzbuzuje silné emoce. Ukazuje, jak významné je mít v životě podporu. Kéž by každá duše na světě našla svou oporu v nelehkých chvílích.
Hrozně mě to dojalo. V životě je důležitý mít někoho, kdo vám stojí při boku i když je těžko. A tu snachu by si každá přála!
Taky si myslim, že rodina by měla držet při sobě. Ale taky je holt na každym, jak se rozhodne chovat. Ta snacha musí bejt fakt zlatíčko.