Víte, jaká je zaručená cesta ke štěstí? Nestydět se pořádně si poplakat, když cítíte úzkost a napětí. Slzy jsou výraz odvahy, že si dovolíte přiznat svou slabost.
Někteří lidé tvrdí, že nepláčou nikdy. A pak jsou ti druzí, které rozpláče i reklama na sušenky. Pokud se plakat stydíte a roste ve vás napětí, měla byste s tím začít něco dělat. Lidé, kteří žijí ve vztahu, pláčou častěji než ti nezadaní.
Denně jsou totiž konfrontováni s různými důvody k nespokojenosti. To neznamená, že by na vztazích bylo něco špatného. Zadaný člověk se prostě jen víc snaží s druhým vyjít a zažívá víc emočních situací než ten, kdo je sám.
Kdo roní slzy nejvíc?
Častěji pláčou ženy než muži, a to zhruba třicetkrát až padesátkrát do roka. To je skoro každý týden. Zatímco muži si zapláčou v průměru jen šestkrát ročně. Mužský testosteron totiž potlačuje pláč, zatímco ženský hormon prolaktin ho podporuje.
Vliv na schopnost plakat má i prostředí, ve kterém jste vyrostla. Pokud jste si hrála s chlapci, měla bratra a i během dospívání vám byl klukovský svět bližší, zřejmě pláčete méně, protože jste to kolem sebe nevídala.
Léčivá schopnost pláče
Pokud lidé kolem vás běžně mluví o tom, že plakali, anebo před vámi i pláčou, nepovažujete slzy za tabu, a tak si také přirozeně pobrečíte. Pláč není jen reakcí na to, že se vám stalo něco zlého. Přichází, aby vás vyléčil, uvolnil a pomohl najít rovnováhu.
Z evolučního hlediska má pláč ještě jeden důvod. Upozornit na problém a získat podporu, a to i od nepřítele. Tomu napovídá, že se má stáhnout a konflikt ukončit. Kdyby to ale bylo vždy tak jednoduché, že?
Uplne souhlasim. Nikdy jsem nepochopila, proč si lidé myslí, že je špatný ukázat emoce. Jako učitelka vím, že děti, co se nebojí plakat, jsou většinou ty, co maj doma podporu. A s tim, že vztahy donutí cloveka víc řešit svoje pocity, to je pravda. Vidím to na kolegyních.
Tento článek je opravdu poutavě napsán a poukazuje na důležitý aspekt našich emocí. Jako psycholožka mohu jen potvrdit, že schopnost plakat a projevovat emoce je klíčová pro naše psychické zdraví. Je důležité si uvědomit, že pláč není znakem slabosti, ale odvahy čelit svým emocím.
Fakt souhlasim s tim, že plakani je cesta jak si vylít srdce a nedělat si z toho hlavu. Jako doktorka vidim, jak se to lidem uleví, když si dovolí být slabí a pustí to z sebe. Nevidim na tom nic spatnyho, kdyz clovek ukaze emoce.