Když si dcera našla nového partnera, úplně se změnila, a já pochopila, že to s ní špatně dopadne. Když mi ale zakázala stýkat se s vnoučaty, úplně mi to zlomilo srdce.

Nikdy jsem nepatřila mezi ty matky, které by dětem diktovaly, co mají dělat. Snažila jsem se ke své dceři Pavlínce a synu Davidovi přistupovat s respektem a dávala jim v určitých věcech volnost.

Vždy si mohli vybrat, na jaké kroužky chtějí chodit nebo kam pojedeme na výlet. Protože jsem se rozvedla poměrně rychle poté, co se narodil Davídek, a jejich otec o ně nejevil příliš zájem, snažila jsem se, aby naše malá rodina byla silná.

Navíc jsem také chtěla, abychom měli společně lepší vztah, než jsem měla já se svou matkou.

Odstěhovala se daleko ode mě

Aniž bych to čekala, chvíle, kdy oba vylétli z hnízda a já najednou zůstala doma sama, mě zranila mnohem více než rozvod. Chyběl mi nejen jejich smích, ale i sourozenecké hádky. Prostě ten pocit, že je doma „plno“ a neustále se něco děje.

I když oba nebydleli daleko a navštěvovali mě, stejně to nebylo jako dřív, s čímž jsem se samozřejmě jako všichni další rodiče musela naučit žít.

Pak se vše ale zhoršilo ještě tím, že si Pavlína našla partnera, který bydlel tři hodiny ode mě, a přestěhovala se k němu.

Přála jsem jí štěstí a doufala, že budeme stále v kontaktu a dočkám se brzy vnoučátek. Byla jsem nadšená, když mě jednou pozvali, abych přijela vlakem k nim na víkend a podívala se, jak žijí. Byla jsem ale trochu v šoku z toho, co jsem viděla.

Pavlína, která byla vždy městské a „ukřičené dítě“, byla najednou ženou, která bydlela na odlehlém statku, přestala se líčit, mluvila tiše, celkově byla zakřiknutá.

Navíc se stala stejně jako její partner vegankou. Tolik náhlých změn mě opravdu šokovalo.

Budu babičkou!

Byla jsem ale nadšená, když z nich u večeře vypadlo, že brzy budu babičkou. Jenže tím teprve začalo moje velké trápení.

Když se Martínek narodil, přijela jsem se podívat do porodnice a byla v šoku, že dcera už jde hned druhý den domů, protože prý nechce tak dlouho zůstávat v nemocnici.

Navíc z ní vypadlo, že si její partner nepřeje, abych s vnoučkem trávila moc času, protože bych mohla ovlivnit jeho výchovu.

Dodnes tak svého vnoučka vídám jen o Vánocích a na jeho narozeniny. Moc mě to bolí a doufám, že se situace postupem času přece jen trochu zlepší.

Ludmila Ř., 58 let, Praha