Vysvětlení děsivého zážitku bylo nakonec romantické.

Na střední škole jsem měla jednu kamarádku, která se později odstěhovala na druhý konec republiky. Se zpožděním jsem se – už v babičkovském věku – dozvěděla, že před časem zemřela. Rozhodla jsem se, že se vypravím do vesnice, kde žila a navštívím její hrob. Netušila jsem, co na tom venkovském hřbitově zažiji.

Slyšela jsem dívčí hlas

Dlouho jsem nemohla kamarádčin hrob najít, pomohl mi až hrobník. Zapálila jsem svíčku a vzpomínala na náš středoškolský život. Jak jsem tak stála a lehký vánek mi ovíval tvář, uslyšela jsem pojednou dívčí hlas.

Nejprve mu nebylo rozumět, ale pak jsem zřetelně rozpoznala, že volá „Michale!“ Kolem mě ale nikdo nebyl.

Řekla jsem si, že se mi nejspíš něco zdálo nebo že sem dolehl něčí hlas zvenku. To volání se ale ozvalo znovu a hlasitěji, jako by dotyčná dívka byla nedaleko ode mě. Nebylo pochyb, že znělo odtud, ze hřbitova. Dost mě to vystrašilo a rozhodla jsem se odejít. Rozloučila jsem se v duchu s kamarádkou a mířila k východu.

Tížilo ji svědomí

Po cestě jsem opět potkala hrobníka. Po chvilce váhání jsem se mu svěřila se svým tajemným zážitkem. Nevysmál se mi. Poprosil mě, zda bych se s ním nevrátila na místo, kde jsem volání slyšela. Tam mi ukázal na dva hroby, ležící nedaleko od sebe.

V tom prvním se nacházel mladík, jehož křestní jméno znělo Michal. Zemřel v pouhých dvaceti letech. Hrobník mi prozradil, že si vzal život z neopětované lásky k dívce jménem Anna. Ta se nacházela v tom druhém hrobě.

Lítost a výčitky svědomí nad Michalovou smrtí ji dohnaly k tomu, že také ona dobrovolně skončila se životem. Nejsem prý sama, kdo zaslechl ten dívčí hlas – lidé si vyprávějí, že Anna chodí k Michalovu hrobu prosit o odpuštění.

Dodnes si nejsem jistý, jestli hrobník svá slova myslela vážně a zda se nejednalo jen o nějakou místní strašidelnou legendu. Odpřisáhla bych ale komukoliv, že to volání jsem skutečně tenkrát slyšela!

Romana S. (57), Cheb