Dokážou někteří lidé vidět dopředu, co se stane?
Chci vám vyprávět podivnou příhodu, která se mi stala před deseti lety. Dělala jsem tehdy velký úklid na půdě našeho domu. Byl to starý rodinný dům, ve kterém žili už moji prarodiče.
Ten úklid byl velmi důkladný, takže jsem nalézala spoustu věcí, o jejichž existenci jsem neměla ani tušení. Za jednou skříní jsem pak našla zapadlý starý dopis.
Bylo to jako můj životopis!
Jednalo se o ručně psaný list. Papír už byl zažloutlý, ale písmo bylo stále dobře čitelné. Ovládla mě zvědavost a tak jsem se pustila do čtení. Bylo to pokračování nějakého textu. Za chvíli jsem objevila i první list, kterým vše začínalo.
To už se mě začal zmocňovat neklid. Zdálo se mi, jako by těmi řádky někdo oslovoval přímo mě. Nějaká cizí žena tam oslovovala jinou ženu a vyprávěla jí, co jí v budoucnosti čeká a jak se na to má připravit.
Ke svému zděšení jsem si uvědomovala, že ta žena vlastně skoro přesně líčí celý můj životní osud. Byly tam seřazeny jednotlivé události, tak jak šly za sebou. Zkrátka jsem před sebou měla něco jako svůj životopis. Než jsem dopis dočetla do konce, vnímala jsem, jak se celá chvěji.
Kdo to mohl napsat?
Na konci dopisu chyběl podpis, bylo tam jen nějaké nezřetelné písmeno. Na začátku se nacházelo patrně nějaké oslovení, ale zrovna ta část se odtrhla. Pokusila jsem se jí najít za skříní, kde jsem objevila ten dopis. Skutečně se mi to podařilo. Jakmile jsem si oslovení přečetla, rozklepala jsem se ještě více.
Tím, komu byl dopis určen, jsem byla já, nebo to alespoň tak vypadalo. Někdo v dávnější minulosti dokázal úplně přesně věštit, co mě potká. Souhlasila dokonce i všechna jména mých blízkých a příbuzných.
V panice jsem tehdy ten dopis, který ve mně budil hrůzu, spálila. Dodnes toho lituji, protože mi tak nezůstal v ruce žádný důkaz. A s chladnou hlavou by možná někdo dokázal tuto záhadu rozluštit…
Iveta H. (60), Jihlava