Většinou si myslíme, že své nejbližší dobře známe. Nemusí to bohužel být vždy pravda.
Vdávala jsem se celkem pozdě, měla jsem k tomu ale ten nejhezčí důvod. Půl roku po svatbě se nám narodil syn Štěpán. S jeho výchovou nebyly během dětství téměř žádné problémy. Byl to kluk jako každý jiný.
Po maturitě na gymnáziu šel studovat vysokou ekonomickou školu. Vždy ho zajímaly finance.
Školu úspěšně dokončil a našel si práci jako poradce. Byl chytrý, penězům rozuměl. Odráželo se to i na jeho výplatní pásce. Štěpán vydělával hodně, více než manžel s dvacetiletou praxí. Ovšem podle jeho slov to nikdy nebylo úplně dost.
Vyžadovala nadstandardní péči
Po čase si Štěpán našel podnájem a odstěhoval se od nás. Chtěl si vyzkoušet bydlení s přítelkyní předtím, než do vztahu vstoupí naostro. Markétu jsem měla ráda, chodila s naším synem už delší dobu. Společné bydlení však dalo jejich plánům stopku. Oba zjistili, že jsou více spolubydlící než partneři a rozešli se.
Štěpán dlouho netruchlil. Za měsíc se po jeho boku objevila Lucie. Byla na můj vkus o něco výstřednější, ale nechtěla jsem ji hodnotit pouze na základě několika setkání. Syn byl přesvědčen, že Lucie je ta pravá.
Hned si ji nastěhoval k sobě. Bál se, aby mu ji nepřebral někdo jiný. Pro mě to bylo trochu nepochopitelné, vždyť pokud se mají dva lidé rádi, snad jejich vztah nezávisí na bydlení. Štěpán mi ale vysvětlil, že dnes už je to jinak.
O takovou krásku jako Lucie je třeba se patřičně starat a vyžaduje to nadstandardní péči. Ona o tom byla pravděpodobně přesvědčena také, protože to bylo to jediné, co dělala: starala se o sebe. Pracovala na recepci a jako příležitostná modelka.
Byl jediným podezřelým
Vypadalo to, že Štěpán je s Lucií šťastný, a tak jsem jejich vztah víc neřešila. Chodil nás pravidelně navštěvovat. Jednoho dne mi došlo, že nám občas po návštěvě syna chybí peníze. Týkalo se to jak mě, tak i mojí matky, která s námi bydlela.
Ztrácely se z peněženky nebo z obvyklého místa, kam jsme s manželem dávali peníze na chod domácnosti. Bylo to v době, kdy se ještě tolik nepoužívaly platební karty. Nejprve jsem si toho nevšimla.
Nikdy jsem neměla dobrý přehled o penězích, tím spíš, že mojí peněženku používal i manžel stejně jako já tu jeho.
Přišla jsem na to náhodou. V obchodě jsem neměla čím zaplatit za nákup a přitom jsem si byla jistá, že tam ráno bylo dost. Doma jsem spustila na muže, proč mi neřekl, že si bere peníze. On se bránil, že si nevzal ani korunu.
Zůstala jsem sama na pochybách, zda už opravdu tak zapomínám, nebo mi peníze bere vlastní maminka. Jenže pak i manžel zjistil, že mu čas od času chybí peníze, zejména po Štěpánově návštěvě. Opravdu by byl náš syn schopen okrádat vlastní rodinu?
Rozdělilo nás to na několik let
Vymysleli jsme s manželem plán. Zapsali jsme si čísla bankovek z peněženky a dali jich tam schválně více než jindy. Po Štěpánově odchodu jsem hned šla zkontrolovat peněženku. Nějaké peníze v ní chyběly. Ještě téhož dne navštívil syna manžel.
Bohužel v jeho peněžence našel to, co nechtěl: bankovky s totožným číslem. Následovala ostrá hádka a několikaleté odcizení mezi námi a Štěpánem. Vše se změnilo až tehdy, kdy se rozešel s Lucií.
Ukázalo se, že právě ona měla přehnané nároky, které nebyl schopen přes svůj vysoký plat v celém rozsahu plnit. Syn se nám omluvil, dnes se normálně stýkáme, ale ten pocit hořkosti přece jen zůstal.
Anna R. (57), Brno