Co děláte, když vás chlap naštve? Vztekáte se a křičíte? Nebo se urazíte a zavládne dusno? Tím, že ho chcete trestat odtažitým chováním a mlčením, ale chlapa od sebe odeženete. Jak to změnit?

Někteří muži, ale hlavně ženy se často urážejí. Svou uraženost používají jako trest a výchovnou metodu vůči partnerovi. Ve skutečnosti ale nejde o nic jiného než o psychický nátlak a manipulaci, které se také často minou svým účelem.

Co od něj vážně čekat nemůžete

Žena se na partnera dokáže zlobit nejen kvůli jeho chování, skutkům či slovům, ale někdy i proto, že má špatnou náladu a chlap to hned nepoznal. Není to ideální, ale nemůže si pomoci.

Jenže tím muže od sebe akorát tak odhání. Chlapi nedokážou být tak vnímaví jako ženy, takže rozpoznání vašich nálad u něj nečekejte a ušetřete si energii.

V dusnu se prostě nedá dýchat

My ženy se často domníváme, že svým uraženým mlčením něčeho dosáhneme. Jenže to zabírá jen na mizivé množství mužů. Chlap dlouho nevydrží psychický nápor, chce se usmířit, a tak rezignovaně souhlasí s tím, co původně vůbec nechtěl.

Ne proto, aby vám udělal radost, ale proto, aby byl klid, protože doma je tak nesnesitelná atmosféra, že v ní nedokáže existovat, a snaží se zbavit nepříjemného emocionálního tlaku.

Kdo z nás je pak vyčerpaný víc?

Být uražená není nic snadného. Musíte v sobě vybudit negativní energii, utvrzovat se ve stavu ublíženosti a s partnerem se nesmíte bavit.

To působí dusivě i na psychiku lidí kolem vás, třeba dětí a vnoučat, které tísnivou atmosféru vnímají velice citlivě a odnášejí ji  nejrůznějšími frustracemi.

Uražené mlčení vyjadřuje poněkud ukoptěný vzdor a snahu chlapa potrestat. Možná ho tak chcete k něčemu donutit a pořádně podusit. Jenže první reakcí muže na uražené ženské mlčení bývá nepochopení.

Chlap se diví: O co tady jde? Co jsem udělal? Následně se pokouší zjistit příčinu, ale když v tiché domácnosti nedostane odpověď, cítí vztek.

Uražené ženské mlčení

Čím déle tichá domácnost trvá, tím těžší je pro něj vyznat se v tom, co se stalo. Co jste vlastně chtěla? Co se vás dotklo? Místo aby došlo k rozmluvě, v níž by se věci vyjasnily a dala by se najít cesta k nápravě, nastává dlouhé, tíživé ticho.

A jestliže na počátku mohla stát i úplná maličkost, trvající ticho ji nafukuje do neuvěřitelných rozměrů. I když se jeden z partnerů pokusí mlčení prolomit, brzy se oba uchylují k výčitkám a novému mlčení.

Však tě naučím!

Mlčení je jistě také formou komunikace. Krátkým mlčením můžeme dát partnerovi najevo, že se nám nelíbí něco, co udělal. Že si nepřejeme, aby se to opakovalo.

Jestliže však výpadek komunikace přeroste únosnou mez, nedojde k vyjasnění příčiny pocitu urážky a křivdy, ale uražené mlčení se stává zdrojem nejistoty, stresu a odcizení.

V tom případě by se žena měla dokázat zeptat sama sebe, proč vlastně mlčí. Čeho chce dosáhnout a k jakému dospět cíli. Chce partnera jen potrestat, podusit? Nebo se jej snad snažit převychovat?

Moudřejší ustoupí

Stanovisko psychologů v této věci je jednoznačné. Mlčení může být formou trestu, ale rozhodně nezabere jako výchovný prostředek. V této snaze je zcela kontraproduktivní, vždyť partnerovi nesdělíte to základní: čeho se podle vás dopustil a jak se v té situaci cítíte.

Účinnost mlčení je krátkodobá, rychle se vyčerpá. Usilujete-li o zkvalitnění vztahu, pak jedinou cestou je rozmluva, dialog, komunikace. Třeba i s hádkou. Osvědčené pořekadlo říká, že moudřejší ustoupí. Má-li být vztah harmonický, je umění ustoupit někdy vyloženou nutností.