Čas nám nabízel spoustu šancí k tomu, abychom byli spolu. Bohužel jsme je nikdy nevyužili.

Znali jsme se s Michalem od nejútlejšího věku. Do první třídy základní školy jsme kdysi nastoupili ve stejný den. Jediné, co nás rozdělovalo, bylo to, že jsem byla v áčku, zatímco on v béčku. Bydlel se svými rodiči nedaleko našeho domu.

Tenkrát se dala dohromady parta místních dětí a my jsme oba byli její součástí. Michal se mi líbil a viděla jsem mu na jeho klukovských očích, že ani já mu nejsem lhostejná. V tom věku se ale takové city nedávají najevo.

Rozdělilo nás zranění

To, co k sobě navzájem cítíme, jsme si dali najevo až v době dospívání. Michal mi hrával písničky na kytaru a ucházel se o mě. Já bych bývala souhlasila, jenomže zasáhl tragický osud.

Michal pomohl zachránit kamaráda před přijíždějícím autem, ale sám přitom utrpěl těžké zranění.

Strávil tak několik měsíců v nemocnici. Ve škole musel opakovat ročník. Já jsem se mezitím zamilovala do jiného kluka, třídního krasavce, po kterém všechny holky toužily. Byla jsem na to svým způsobem pyšná, že jsem ho „dostala“.

Za Michalem v nemocnici jsem byla pouze jednou s jeho bratrem a přinesla jsem mu nějaké knížky. Dozvěděl se o tom, s kým chodím a bylo vidět, že se tím trápí. Tehdy jsem mu ale mohla nabídnout už jen kamarádství.

Skandál na střední škole

Se svým prvním klukem jsem se brzy rozešla, protože jsem zjistila, že je mi nevěrný. Svěřila jsem se s tím Michalovi, který se už pomalu zotavoval. Stále mě měl rád a dával mi to najevo, jenže já jsem se zrovna spálila a další vztah jsem hned tak nechtěla.

Oceňovala jsem, že Michal příliš nenaléhal a bral věci tak, jak byly. Moc často jsme se nevídali. Na střední ekonomické škole jsem se pak zamilovala do třídního profesora. Byl ženatý a výrazně starší.

Navázali jsme tajný vztah. Řekla jsem o tom Michalovi, což jsem asi neměla. Začal z trucu také s někým chodit. Současně mě ale ujišťoval, že mě bude mít rád navždycky.

Můj vztah s třídním profesorem skončil dramaticky, protože jsem přišla do jiného stavu. Ze školy mého milence vyhodili a mě doma donutili jít na interrupci. Uzavřela jsem se do sebe a na nějaký čas přerušila i kontakty s Michalem.

Svatby a rozvody

Protože z mého poměru se ženatým profesorem byl skandál, rozhodli se rodiče, že mě „uklidí“ do Prahy. Dostudovala jsem tam a bydlela u staré tety. Mužům jsem se vyhýbala. Pak jsem se ale rozhodla osamostatnit a vdát se.

Vzala jsem si prvního, kdo o mě projevil zájem. Michalovi jsem poslala svatební oznámení. Myslela jsem si, že na to nebude reagovat, ale popřál mi hodně štěstí a znovu mě ujistil o své lásce. S Romanem, mým manželem, jsem měla celkem dobrý vztah.

Ukázalo se bohužel, že v důsledku oné interrupce už nemohu mít děti, ale manžel se s tím smířil. Jednoho dne jsem se náhodně na Václavském náměstí potkala s Michalem.

Všechno to, co jsme k sobě kdy cítili, se obnovilo, ale vše zůstalo jako předtím jen na platonické rovině.

Roky utíkaly. Michal se oženil a já, ačkoliv jsem na to neměla žádné právo, jsem hrozně žárlila a probrečela pár nocí. Pak jsem se rozvedla a byla volná, ale Michal svoji ženu neopustil. On své manželství ukončil zase v době, kdy já už byla opět zadaná.

Po celou tu dobu jsme věděli, že bychom se k sobě hodili nejlépe ze všech – nebo jsme alespoň toužili zjistit, zda je to pravda. Nikdy jsme ale nenašli dost síly a odvahy všechno odhodit a risknout to.

Před deseti lety Michal nečekaně zemřel na infarkt. Cítila jsem tehdy strašnou lítost, že jsme to nikdy spolu nezkusili. Až do smrti budu mít pocit, že mi v životě opravdu něco uteklo.

Radka M. (62), Praha