Kdyby si každý mohl vybrat i rodiče svého partnera, nebylo by možná tolik rozvodů.
Vyrůstala jsem v rodině, kde se měli můj otec s mojí matkou rádi. Poskytli mi tak vzor, jak má manželství vypadat. Luděk, muž, do kterého jsem se zamilovala a vzala si ho, na tom byl hůř. Rodiče se rozvedli, když byl malý a matka se pak provdala ještě dvakrát. Všichni její partneři nám přišli na svatbu.
Dlouhá léta to bylo v pořádku
Já jsem si s tchyní vůbec nesedla už od začátku. Proto jsem se snažila omezit naše kontakty. Nebylo to nijak složité, ona sama se o nás příliš nezajímala. Na návštěvy chodila jen minimálně a nesnažila se nám do rodinného života zasahovat.
Po třetím rozvodu střídala dál partnery, ale to se mě a Luďka netýkalo. Chovala jsem se k ní uctivě, vykala jsem jí, zatímco ona mi tykala. Neměly jsme vlastně žádné společné téma, snad kromě mých dětí. Hlídací babičkou rozhodně nebyla.
Více než dvanáct let jsem s tchyní tedy vycházela, ačkoliv se jednalo o čistě formální vztah. Kdyby nebyla matkou mého manžela, těžko bychom se někdy vůbec o sebe zajímaly. Problémy se začaly vršit v době, kdy už jsme bydleli ve svém.
Stavba rodinného domku nás vyčerpala fyzicky i finančně, ale mít ho byl skvělý pocit. Tchyně tehdy žila u nějakého, už bůhvíkolikátého přítele. Jednoho dne mě Luděk zaskočil, když mi sdělil, že jeho matka přijede a bude u nás nějaký čas bydlet.
S přítelem se rozešla a sama by svůj byt neutáhla, protože přišla i o práci. Manžel viděl, že se netvářím nadšeně, ale slíbil, že to bude jen na chvíli a nijak to nezasáhne do našeho života. V tom se bohužel velmi mýlil.
Po dvou týdnech jsem šílela!
Respektovala jsem, že jde o Luďkovu matku, i když on sám k ní neměl o moc lepší vztah než já. S tím bydlením pro ni to nebylo zase tak složité, součástí domku byl i pokoj pro hosty. Tam mohla nalézt tchyně dočasné útočiště. Celá situace se ale vyvinula tak, jak jsem to nečekala.
Za prvé jsem si předem neuvědomila, že tchyně je silnou kuřačkou. Dvě krabičky denně pro ni byly často málo. A naše rodina byla nekuřácká! Protože nebyla tchyně zaměstnaná, měla dost času na to, aby si začala všímat naší domácnosti. Stačily dva týdny a měla jsem nervy na pochodu.
Myslela jsem si, že mě Luděk psychicky podrží. Ukázalo se ale, že stojí spíš na straně své matky, což pro mě bylo hrozným zklamáním. Nejvíc se mě dotklo, když okřikl děti, aby nedělaly hluk, když se tchyně jednou uložila k odpolednímu spánku.
Bylo evidentní, že tahle situace má jediné řešení: aby se Luďkova matka přestěhovala zpátky do svého bytu. Po jedné hádce to skutečně udělala, ale šokem pro mě bylo, když manžel odešel také!
Udělal to znovu
Celé roky jsem měla za to, že Luďkovi na jeho matce moc nezáleží. To, co se nyní dělo, bylo nepříjemným překvapením jak pro mě, tak pro děti. S nimi si občas volal, mě ale přehlížel.
Doufala jsem, že ho ten přístup po pár týdnech přejde a přičítala jsem ho také určité únavě z dlouhotrvajícího manželství.
Dočkala jsem se ale až po čtvrt roce, kdy se Luděk s omluvou vrátil. O matce nic neříkal a náš vztah se vrátil do starých kolejí, i když už to nebylo úplně ono. Rok nato mi tragicky zemřela sestra. Na její pohřeb manžel pozval i svoji matku, k mé nelibosti.
Během smuteční hostiny pak udělala tchyně velký skandál, kdy mě přede všemi urazila. Luděk se mě nezastal a tentokrát mě to už nepřekvapilo. Tentokrát jsem chtěla já, aby odešel. Děti stály při mně.
Po čase jsem podala žádost o rozvod, a když syn a dcera definitivně dospěli, našla jsem si nového přítele, se kterým jsem dodnes. Luďka nevídám, zaslechla jsem jen, že mu pak po rozvodu rozbila jeho matka další vztah. Nijak jsem se tomu nedivila.
Helena J. (58), Olomouc