Nevěnovala jsem pozornost některým projevům v synově chování. Důsledky byly nepříjemným překvapením.

Mateřská láska dokáže být občas slepá. Měla jsem postupně dva syny. Jak to často v rodinách bývá, větší pozornost jsem soustředila na toho mladšího. Starší Jakub mi připadal dostatečně sebevědomý. Mělo to ale i své negativní stránky.

Chtěla se mi s něčím svěřit

Ve dvaadvaceti letech začal Jakub chodit s Monikou, hodnou dívkou, která se mi zamlouvala. Potěšilo mě tedy, že syn po několika měsících požádal Moniku o ruku. Viděla jsem v ní ideální snachu, která se o Jakuba bude umět postarat.

Nebyla konfliktním typem, ovládala domácí práce. Pro dominantní synovu osobnost představovala dokonalou partnerku. Připadalo mi, že rozložení sil ve vztahu jim oběma vyhovuje. Trochu se mi zdálo, že je Monika možná až příliš tichá a nechá si všechno líbit.

Nijak jsem to ale neřešila. Teprve, když za mnou ona sama přišla s nejistým výrazem ve tváři, začalo mi docházet, že vztah mladých nebude tak hezký, jak si myslím. A skutečně jsem slyšela znepokojivé věci.

Monika si postěžovala, že Jakub ji za zavřenými dveřmi ponižuje a dokonce na ni vztáhl ruku. Nechtěla jsem tomu věřit. Znala jsem synovu povahu, ale předpokládala jsem, že má i nějakou mužskou důstojnost.

Dnes vím, že to byla pravda

Snacha mi do hlavy zasela pochybnosti, i když o tom se mnou už dál nemluvila. Kruté poznání přišlo s jejím pokusem o sebevraždu. Z předávkování prášky jí v nemocnici zachránili.

Pátrání po důvodech ukázalo, že za tím bylo skutečně Jakubovo chování, i když syn to popíral.

Monika pak podala žádost o rozvod a k Jakubovi už se nechtěla vrátit. Manželství tak zkrachovalo. Bylo štěstí, že zatím neměli děti. Jakub se později oženil znovu a zase se rozvedl. Dnes už vím, že jeho chování k ženám je i mojí chybou.

Věnovala jsem mu v citlivém věku jako matka málo pozornosti a on si ji na partnerkách vynucuje. Už s tím ale asi nic neudělám, když je synovi přes čtyřicet let…

Lucie R. (64), Třinec