Kdysi dávno jsem se pohoršovala nad mimomanželskými vztahy. Potom jsem se do jednoho sama zamotala.
Vždycky jsem si říkala, že kdo má opravdu rád, tak nemůže být nevěrný. Brala jsem něco takového prostě jako podvod. Dvakrát jsem se s podobnými případy setkala ve svém příbuzenstvu. Zjistila jsem, že můj bratr podvádí švagrovou.
Dost mě to zarazilo, protože jsem je považovala za ideální pár. Těžko jsem se s tím smiřovala. Bratr, když jsem s ním o tom mluvila, mi říkal, že se jedná jen o nezávazný úlet. Tím to moc nevylepšil.
Dalším případem pak byl můj vlastní syn. Chodil s hodnou dívkou, ale prozradil mi, že má vedle ní ještě další milenku. Pohádali jsme se kvůli tomu a nějaký čas jsem s ním nemluvila.
Láska na první pohled
Netušila jsem, že také já se zapletu do podobné situace. Moje manželství dospělo po letech k rozvodu. Nemělo to žádnou konkrétní příčinu, byla to spíš taková únava materiálu. S mým mužem jsme se rozešli jako přátelé. Sama jsem ale rozhodně zůstat nechtěla.
Občas jsem si vyšla ven s některou kamarádkou. Právě při jedné naší „dámské jízdě“ jsem potkala Adama. Hned na první pohled jsem věděla, že je to muž, jakého jsem vždy hledala. Měla jsem pocit, jako by přede mnou stál můj dokonalý ideál.
Adam byl v tom podniku s kamarády. Byl zhruba stejně starý jako já. Všiml si mého pohledu a já s potěšením spatřila, jak to v jeho očích také zablýskalo. Přála jsem si něco, co bylo v tu chvíli nemožné: aby za mnou přišel a oslovil mě.
Bylo mi tehdy pětačtyřicet, ale cítila jsem se jako v sedmnácti. A Adam to skutečně udělal. Kamarádka, když viděla, jak si rozumíme, tak se decentně vzdálila. Zbytek večera patřil už jen nám dvěma.
Dvojnásobně špatný pocit
V ten večer jsem nejprve vůbec nepřemýšlela nad možností, že by Adam mohl být zadaný nebo ženatý. Domluvili jsme si další schůzku, tentokrát na procházce v lese za městem. Také toto setkání proběhlo k mé stoprocentní spokojenosti.
Byla jsem přesvědčena, že jsem našla někoho, s kým chci opravdu strávit zbytek života. Měla jsem radost z toho, že stejné city, jaké jsem projevovala já vůči Adamovi, dával najevo i on směrem ke mně. Ledová sprcha přišla až při čtvrtém setkání.
Z mého nového přítele náhodně vypadlo, že je vlastně ženatý. Hned se to snažil zamlouvat tím, že manželství mu stejně nefunguje. Já z toho ale měla pocit, že rozvádět se stejně nemíní, a to ani kvůli mně. Dost to mnou otřáslo, vlastně dvojnásobně.
Prvním nepříjemným překvapením byla informace o skutečném Adamově stavu. Tím druhý pak zjištění, že mi to vlastně až tak nevadí. Najednou jsem zjišťovala, že city jsou pro mě něčím více než zásady.
Bylo to silnější než já
Ačkoliv mojí první reakcí na Adamovo sdělení bylo, že bychom se už dál neměli scházet, zavolala jsem mu následně právě já. City ve mně zvítězily nad rozumem.
Snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že vlastně nedělám nic špatného, protože Adamovo manželství stejně nefunguje.
Říkala jsem si, že takhle silná láska, kterou k němu pociťuji, už by se v mém životě nemusela opakovat. A kdesi v nejtajnějším koutku mysli jsem doufala, že se Jakub přece jen jednou rozvede. Nejhorší pro mě bylo, když se o mém vztahu dozvěděl syn.
Vyslechla jsem si od něho posměšnou přednášku o tom, jak každý propaguje morální zásady, ale když přijde na věc, tak se jich najednou vzdá. Mlčela jsem, protože jsem na to neměla co říct. O všem se pak dozvěděli i příbuzní a známí a také můj bývalý manžel.
Cítila jsem na jedné straně strašnou hanbu, na druhé straně jsem se ale zoufale svého nového vztahu držela. Trvalo to čtyři roky, než jsem pochopila, že je to stejně jen slepá ulička.
V tichosti jsme se pak s Adamem rozešli. Jsem dodnes vděčná za to, že jsem něco takového prožila. Na podobné vztahy se už dívám jinak, je mi jasné, že někdy se prostě člověk nedokáže ubránit.
Petra M. (61), Tábor