Kontaktovat svět mrtvých by se lidé neměli pokoušet ani v žertu.

Příběh, který vám chci napsat, se stal kdysi mé matce, když zamlada jezdila s partou přátel na hory do Krkonoš. Podnik, kde pracovala, tam měl velkou chatu. Přes den si všichni užívali na sjezdovkách a běžeckých tratích, večer se konala nějaká zábava.

Měla to být jen legrace

Jednou někoho napadlo, že by bylo zajímavé pokusit se přivolávat zemřelé pomocí spiritistické seance. Myšlenka se ujala, jen se všichni dlouho nemohli dohodnout, kterou slavnou osobnost by chtěli vyvolat.

Volba nakonec padla na bývalou majitelku chaty, která zemřela už před mnoha lety.

Chata byla ale vyzdobena jejími obrazy. Všechno se přichystalo na seanci, vytvořilo se tlumené osvětlení, zapálila se velká svíčka. Tak, jak to znali z filmů, spojili kolem stolu všichni své ruce.

Dlouho se nic nedělo a tak už chtěli seanci ukončit. Nepomáhalo ani vyslovení jména oné staré paní. Chvíli předtím, než měla být seance ukončena s neúspěchem, se ale začaly dít strašné věci.

Zaslechli i její hlas!

Všechny ovanul ledový vzduch do tváří. Vzápětí zhasla nejen svíčka, ale i ono tlumené světlo. Ozvaly se výkřiky hrůzy, ale nikdo se nedokázal u stolu ani pohnout. Potom začaly praskat okenní tabulky, jedna za druhou. Venku byl přitom klidný večer, žádný vítr nefoukal.

Matka mi řekla, že slyšela i temně znějící ženský hlas. Všechny tyto jevy pak po několika minutách skončily. Bylo evidentní, že se skutečně podařilo přivolat ducha té zemřelé majitelky. Několik lidí raději odjelo z chaty ještě téhož večera. Ani ostatní se už na místě dlouho nezdrželi.

To, k čemu došlo, si nechali raději pro sebe a rozbitá okna svedli na bujarý večírek a složili se na jejich zaplacení. Matka už se podobným pokusům celý život vyhýbala.

Věřím tomu, že se je neodvážil provést ani nikdo z těch, kteří ten strašidelný večer v horách prožili!

Jitka S. (61), Třinec