Je dobré se z lásky překonávat, ale všechno má mít své hranice.

S Jakubem jsme se do sebe tenkrát zamilovali na první pohled. Šest let jsme spolu chodili, pak jsme se vzali. Manželský život jsme si užívali naplno. Moc ráda jsem se o Jakuba starala.

Překvapivě se změnil

Z nasazeného vysokého tempa jsem neubrala ani během těhotenství. Po příchodu z porodnice mě však čekalo vystřízlivění. K synkovi jsem v noci vstávala výlučně já, koupala jsem ho sama, o procházkách ani nemluvě. Jakub dával přednost svým koníčkům.

Únava, poporodní deprese, nevyspání a ztráta iluzí způsobily, že jsem byla stále nervóznější, podrážděnější a vyčerpaná. Hádky a nedorozumění byly na denním pořádku. Ze stereotypu mě vytrhla návštěva dlouholeté kamarádky Ivety.

Když viděla moje kruhy pod očima, neváhala ani vteřinu. Řekla, ať sbalím nějaké věci pro sebe a pro malého a že mě vezme odtud pryč. Uděláme si prý dámskou jízdu. Nedaleko Prahy měla chatu.

Pochopil, co je důležité

Jakubovi jsem nechala stručný vzkaz, plný koš na prádlo a poloprázdnou ledničku. Najednou mi bylo jedno, jak se o sebe postará. Na chatě jsme s Ivetou vedly dlouhé rozhovory, při kterých jsem jí odkryla vše, co mě tak dlouho trápilo. Byla to pro mě nejlepší terapie.

Potom za mnou přijel Jakub a překvapivě pokorně požádal o šanci všechno si vysvětlit. Pověděli jsme si toho víc, než za léta vztahu. Jakub prohlásil, že až v prázdném bytě si uvědomil, jak by mu bylo bez nás smutno, jak mu záleží na synovi i na našem štěstí. Po návratu do bytu jsme začali znovu.

Už jsem se nesnažila být super manželkou, která všechno stíhá a zvládá až do vysílení. Jsme spolu i po letech a já vím, že stojí za to bojovat o manželské štěstí, dát šanci a nebát se mluvit o tom, co nás trápí.

Láska neroste sama od sebe, je třeba se o ni starat a udržovat ji. K synovi pak přibyla i dcera, oba už dnes mají své rodiny. Kdyby se dostali do podobných problémů, vím, co jim poradím.

Soňa B. (60), Praha