Na ten letní večer před lety budu do smrti vzpomínat s hrůzou!

Byla jsem vždy celkem dobrá řidička a časté služební cesty mi dodaly patřičné sebevědomí. Občas jsem se dostala do nepříjemných nebo dramatických situací, nikdy to ale nemělo žádné velké následky. Jednoho dne jsem ale prožila něco, co si dodnes nedovedu vysvětlit.

Nijak na mě nereagoval

Vracela jsem se tehdy z jedné cesty po okresní silnici. Byl hezký letní večer a už se téměř stmívalo. Nikam jsem nespěchala, vychutnávala jsem si jízdu hezkou krajinou, i když působila dost opuštěně. Aut v protisměru jsem moc nepotkávala.

Najednou se ale proti mně objevilo oslnivé světlo. Bylo to hodně nepříjemné, takže jsem intuitivně šlápla na brzdu. Vzápětí mi bylo jasné, že se jedná o nějaké rychle jedoucí auto, které míří přímo na mě. Zatím bylo v dostatečné vzdálenosti, ale rychle se ke mně blížilo.

V duchu jsem si říkala, že je to nějaký nevybouřený mladík nebo pirát silnic a doufala jsem, že nedojde k nějakému střetu. Abych dala najevo, jak mě zbytečně zapnutými dálkovými světly vůz oslňuje, zablikala jsem na řidiče. Nereagoval na to.

Dál se na mě řítil. Nejprve mě to rozzlobilo, potom jsem dostala strach. Ještě jednou jsem to zkusila se zablikáním. Vůz v protisměru na to reagoval tím, že vjel do mého jízdního pruhu a řítil se na mě! Myslela jsem si, že havárie je neodvratná.

Byla jsem připravena na nejhorší

Zastavila jsem své auto a hlavou mi blesklo, jestli nemám vyskočit, než do mě ten bezohledný řidič narazí. Viděla jsem však, že už bych to nestihla. Světla už byla přímo přede mnou. Začala jsem křičet, ale potom jsem překvapením oněměla.

Ta záře mě sice doslova oslepila, ale pak už jsem jen pocítila, jak mi po tváři přejel ledový proud vzduchu. Auto zmizelo, žádný náraz nenastal. Dodnes nechápu, co se to tenkrát na té okresní silnici stalo.

Svěřila jsem se s tím zážitkem několika lidem, o kterých jsem věděla, že mi budou věřit. Nejčastěji se shodovali na tom, že se jednalo o nějaký přízrak, možná zakletého řidiče…

Jana K. (60), Plzeň