Dlouhá léta jsem počítala s tím, že moje věrnost firmě bude nějak oceněna. O to větší jsem pak prožila šok,

V účtárně firmy, kde jsem léta pracovala, se lidé moc nestřídaly. Tedy přesněji řečeno ženy, protože mužského kolegu jsem vlastně nikdy nepoznala. Bylo nás tam osm.

Když nastoupila Eva, měla být jen dočasným zástupem za jednu kolegyni na mateřské. Asi třicetiletá blondýnka působila značně sebevědomým dojmem a nebyla jsem sama, kdo k ní hned od začátku nepocítil velké sympatie.

Nezapadla mezi nás

Zatímco předtím panoval v našem kolektivu soulad, Eva do něho nyní vnesla napětí a nervozitu. Byla úplně jiná než my ostatní. Nikdy se s námi nebavila o jiných než pracovních věcech. Často se na nás tvářila, jako by dávala najevo, že je něco víc než my ostatní.

Blížila se doba, kdy se naše vedoucí Jana chystala odejít do důchodu. Já jsem byla už několik let její zástupkyní. Považovala jsem proto za samozřejmé, že její funkci pak převezmu. Připravovala jsem se na to. Vadilo mi jen, že by s námi dál zůstávala Eva.

Doufala jsem, že ona kolegyně, kterou zastupovala, se brzy z mateřské vrátí a pak bude zase na pracovišti všechno v pořádku. Uvědomila jsem si, že od té doby, co je Eva v kanceláři, se už do práce netěším tolik, co dřív.

Nemohla jsem tomu uvěřit

Dva měsíce před odchodem Jany si nás pozval ekonomický náměstek na poradu. Předpokládalo se, že oznámí, kdo Janu v její funkci nahradí. Také všechny ostatní pracovnice měly za to, že to budu já. Zažily jsme ale nemilé překvapení.

Bylo nám sděleno, že naší novou vedoucí se stane Eva! Brala jsem to jako podraz. V první chvíli jsem uvažovala, že z firmy odejdu. Manžel mě přesvědčil, ať to nedělám. Obávala jsem se, že se vztahy na pracovišti ještě zhorší.

Eva se ale k nové funkci postavila tak, že práci rozdělila mezi nás a dál si ničeho nevšímala. Až když jednou byla spatřena, jak se někde v parku vede s náměstkem za ruku, bylo všechno jasné.

Ve firmě jsem zůstala dodnes, ale vím, že ten pocit nespravedlnosti v sobě ponesu už napořád.

Jitka R. (60), Ostrava