Opravdové přátele poznáte, když jde do tuhého. Krizová situace mi ukázala, že přítele nemůžu hledat ve svém muži. Pomohla mi kamarádka.
Krizové situace prověří vztahy. Těsně poté, co jsme s manželem oslavili stříbrnou svatbu, vážně onemocněla moje maminka. Diagnostikovali jí rakovinu a v počátečním stadiu i demenci.
Hroutil se mi svět. Její stav se velmi rychle zhoršoval, a to jak po fyzické, tak po mentální stránce. Lékaři mi sdělili, že už jí není pomoci.
O maminku se postarám
Nabídli mi pro ni umístění v LDN, kde by dožila. To jsem rázně zamítla. Nechtěla jsem dopustit něco takového. „Já se o ni postarám!“ Takové bylo moje jasné rozhodnutí.
Chtěla jsem jí zajistit důstojný konec života a být jí při tom nablízku. Nikdo nevěděl, zda to potrvá týdny, měsíce, nebo roky. Ale s jistotou jsem věděla, že jí budu po celou dobu po boku.
Manžel byl proti
Narazila jsem však u manžela. Zásadně nesouhlasil, abychom si maminku nastěhovali k nám. Prý by to narušilo náš vztah. „Vždyť těch 25 let bylo hezkých, ne?“ usmál se na mě, když jsem ho s údivem v očích prosila.
Nemohla jsem uvěřit, že takovou, pro mě samozřejmou, věc odmítne. „Musíš myslet na náš vztah,“ tvrdil.
V garsonce jsme byly dvě
Nechápala jsem. Děti nám odrostly, místa jsme měli dost. A moje svědomí by mi nedalo spát, kdybych se o maminku nepostarala. A tak jsem se postavila na zadní a odešla bydlet k ní. Z rozlehlého patrového domu jsem šla do malé garsonky. Ale nevadilo mi to.
Všechno se mi hroutí
Jenomže peníze ubývaly, místo v bytě se zužovalo. Kvůli celodenní péči jsem opustila zaměstnání a žily jsme s maminkou jen ze sociálních dávek a mých úspor. Ale její zhoršující se stav vyžadoval čím dál větší investice. Musela jsem zajistit polohovací postel a podobné vymoženosti.
Jenomže kde na to vzít? A jak to dostat do malé garsonky? Už jsem si zoufala. Na manžela jsem se obracet nechtěla. Otřel by mi o pusu, že jsem měla poslechnout odborníky a maminku dát do LDN.
Kamarádka k nezaplacení
Když jsem se ocitla na pokraji sil, navštívila mě Pavla, kamarádka, která mě už dlouhé měsíce lákala na náš tradiční kávový dýchánek v cukrárně. Stále jsem odmítala, neměla jsem na to čas ani energii. Tak si pro mě přišla do garsonky.
Když viděla, v jaké jsem situaci, okamžitě se rozhodla jednat. Bez rozmýšlení mi nabídla, ať se k ní s maminkou nastěhujeme. V tu dobu už maminka jen ležela a přijímala pouze tekutou stravu.
Nakonec jsme to zvládly
Vyhrkly mi slzy do očí. Takové gesto udělá jen opravdový přítel. I její děti už odešly z domova, byla čerstvou vdovou a měla k dispozici dvě velké místnosti navíc. Dva roky mi pak poskytovala střechu nad hlavou a pomáhala s péčí.
A to úplně zadarmo. Vím, že jsem pro maminku udělala vše, s čistým svědomím ji poslala na druhý břeh, a poznala jsem dokonalé přátelství. S manželem jsme se nakonec rozvedli, ale nelituji toho. Mám opravdovou přítelkyni a svůj život.
Eva R., 57 let, České Budějovice