Některé jevy umí nenápadně napovědět, co se v budoucnu stane.

Tenhle příběh se stal už dávno. V dnešní době, kdy většina lidí fotí mobilním telefonem nebo digitálním fotoaparátem, by se možná nepřihodil. Tenkrát se ale ještě fotilo na černobílý film, který se musel vyvolat.

Raději si je nechal

Můj vzdálený bratranec, o dost starší než já, byl dobrým fotografem. Živil se tím, byl zaměstnán v podniku, který se zabýval focením společenských událostí. Za samozřejmé považoval, že půjde „zvěčnit“ i svatbu jedné bývalé spolužačky.

Tvořila se svým snoubencem sympatický pár. Bratranec udělal svoji práci a pak vyvolával fotografie v laboratoři. Toho podivného jevu, který se na nich vyskytoval, si všiml, až když hotové fotky prohlížel. Hlava ženicha na některých snímcích vypadala jako by byla něčím přeškrtnutá.

Týkalo se to jak fotek ze samotného obřadu, tak těch ze svatební hostiny. Bratranec se domníval, že to způsobila nějaká vada fotoaparátu nebo samotného filmu, takže ty pokažené obrázky kamarádce nedal. Bral to jako profesionální selhání. Jak se ale ukázalo, ta přeškrtnutá hlava měla znamenat něco úplně jiného!

Cítil se provinile

Dva měsíce po té svatbě došlo k tragédii. Ženich, kterého si nevěsta vzala za manžela, zemřel při dopravní nehodě. Seděl na sedadle spolujezdce, když řidič nedal přednost nákladnímu autu zprava. Byl na místě mrtvý. Bratranci teprve nyní došly souvislosti s těmi fotografiemi.

Mně tuto příhodu vyprávěl ze všech nejdříve a chtěl vědět, jestli se má cítit provinile, když si ty pokažené fotky nechal. Jednalo se o nějaké varování osudu. Utěšovala jsem ho, že ani tak by se asi nedalo té nehodě zabránit.

Ona kamarádka, která tak brzy po svatbě ovdověla, se po několika letech znovu vdávala. Pozvala mého bratrance, aby jí opět její velký den nafotil. On se ale z pověrčivosti vymluvil, že nemůže. Bál se, že by se všechno mohlo opakovat.

Andrea S. (57), Liberec