Jak dlouho po smrti ještě existuje lidská duše? A čeho všeho je schopná?

Před čtyřmi lety, když jsem byla sama doma, mě od sledování televize náhle vyrušilo zazvonění mobilu. Většinou nepřijímám hovor od čísel, která neznám, protože se za nimi skrývá nějaká nevyžádaná obchodní nabídka. Tentokrát jsem ale udělala výjimku. Brzy jsem toho litovala.

Strašidelný hovor

Místo toho, aby se mi na druhé straně někdo představil, slyšela jsem nejprve jen jakési divné praskání. Potom se ozvalo šeptání, ve kterém jsem zcela jasně rozeznala své jméno. Pomyslela jsem si, že si někdo dělá nemístnou legraci, i když jsem netušila proč.

Trpělivě jsem se snažila navázat rozhovor, ale na druhé straně nikdo nereagoval. Několikrát se však ještě opakovalo moje jméno. Náhle jsem dostala strach. Volající musel vědět, komu volá. Vydržela jsem to ještě chvíli a pak jsem raději vyděšeně zavěsila. Za chvilku zazvonil telefon znovu.

Tentokrát to byla moje dcera, takže jsem hovor přijala. Svěřila jsem se jí s tím, co se mi před chvílí stalo. Dcera mi řekla, že pokud to číslo nebylo anonymní, mám na ně zkusit zavolat zpátky – sama si ale předtím musím svoji identifikaci skrýt.

Byla to ona?

Zařídila jsem se podle toho. Počítala jsem i s tím, že na druhé straně nikdo hovor nepřijme, ale mužský hlas se ozval hned po prvním zazvonění. Zeptala jsem se, s kým to mluvím a proč mi před chvílí volal. Čekalo mě děsivé překvapení.

Byl to syn mojí dávné kamarádky Šárky, se kterou už jsem pár let nekomunikovala. Smutným hlasem mi oznámil, že jeho matka dnes zemřela. Na moji otázku, jestli mi předtím volal, ale odpověděl záporně. Přejel mi z toho mráz po zádech.

Uvědomila jsem si, že ten hlas, který jsem předtím slyšela, mohl patřit Šárce, zněl hodně podobně. Chtěla se snad tímto neobvyklým způsobem se mnou kamarádka z minulosti rozloučit a dát mi najevo, že zemřela?

Jana B. (56), Třebíč