Moje sestra kdysi nešťastně porazila autem na silnici mladé děvče. Od té doby ji začaly pronásledovat noční můry. Až vědma jí teprve pomohla.
Se svou sestrou Ivetou jsem měla moc hezký a kamarádský vztah. Byla o dva roky starší, ale nikdy mezi námi nevznikala sourozenecká řevnivost.
Hrály jsme si na zahradě, běhaly po lese, později, když jsme byly na střední, tak jsme si radily a svěřovaly jedna druhé v oblasti lásky.
Po dvacítce jsme se obě vdaly a založily rodiny. I nadále jsme bydlely nedaleko sebe, a tak jsme se často i s našimi dětmi navštěvovaly. Život probíhal bez velkých komplikací. Iveta měla mírnou povahu, nikdy se nerozčilovala, máloco ji vyvedlo z míry.
Pak, krátce předtím, než měla slavit své padesátiny, se stala hrozná tragédie. Iveta jela tehdy večer domů z práce. Bylo ošklivé zimní počasí. Najednou, zničehonic, jí do cesty auta vběhla dívka. Bez rozhlédnutí vletěla přímo do vozovky.
Nebyla to ona?
Srážce se nedalo zabránit. Dívka, které bylo čtrnáct let, utrpěla silné krvácení do mozku a při převozu do nemocnice zemřela. Iveta z toho byla v šoku.
Neustále se obviňovala, ačkoli existovala řada svědků, kteří nehodu viděli a potvrzovali, že se jí nedalo zabránit.
Iveta dokonce navštívila rodiče nebohého děvčete. Ti obviňovali sami sebe, protože jejich dcera vyběhla ven po velké rodinné hádce. Nehoda se silně podepsala na Ivetině duševním zdraví. Uzavřela se do sebe, přestala chodit do společnosti.
Asi dva roky po oné události za mnou jednoho dne přišla a začala mi vyprávět, jak se jí ta mrtvá dívka zjevuje. Nakonec se mě zeptala, jestli ji mám za blázna. Nevěděla jsem, co jí na to odpovědět. Navrhla, že ono noční zjevení vyfotí, aby mi dodala důkaz.
Za tři dny mě navštívila znovu. Ve svém mobilním telefonu měla několik fotografií, ze kterých se ale nedalo přesně určit, co na nich je. Byly příliš tmavé, musela jsem ale uznat, že určité skvrny vypadaly jako lidské tělo.
Rada od vědmy
Navštívila jsem jednu známou, která se zabývala výkladem snů a magií. Poradila, ať sestru pošlu na hřbitov, kde je dívka pochovaná. Tam měla odříkat modlitbu za její duši a poprosit o odpuštění. Iveta s tím kupodivu souhlasila. Týden nato mi radostně zavolala, že už ji přízrak nepronásleduje.
Dana (63), Rumburk