Se svým současným manželem jsem se seznámila opravdu netradičně.

V padesáti letech se mi stalo, že jsem po dvaceti letech práce přišla o zaměstnání. Nechtěla jsem zůstat zavřená bez práce doma a jen tak lenošit v posteli a tak jsem sledovala nabídky na internetu i v novinách.

Zúčastnila jsem se více pohovorů, ale nedařilo se mi. ¨

Chtěla jsem být dokonalá

Nikdy jsem se nelitovala, vždy jsem přemýšlela jak se mám co nejlépe prezentovat a jak zaujmout. Čekal mě nový pohovor a tak jsem si řekla: teď anebo nikdy!

Zjistila jsem si všechno o firmě, kde jsem měla zájem pracovat a vyzbrojená informacemi jsem vstoupila do nového podniku.

Ale ještě dříve, než jsem vyšla z domu, oblékla jsem si nový kostým, slušivou blůzku a aby byl celkový obraz dokonalý, koupila jsem si malý příčesek na vlasy.

Moje původní vlasy jsou jemné a ne moc dlouhé, ale já jsem si z nich urobila malý „ocásek“, na který jsem připevnila nový mohutný příčesek.

A takto upravená jsem vyšla z domu a věřila ve svůj úspěch. Do dveří podniku jsem vstoupila s respektem a odhodláním prezentovat své představy o nabízené práci, ale hlavně zviditelnit se.

Práce ne, láska ano

Na pohovoru jsem seděla před komisí, kterou tvořily dvě ženy a jeden muž v mých letech. S mužem jsme si hned padli do oka. Byli to profesionálové a tak se i chovali. Bez úsměvu, bez přátelského pohledu. Jen mi dávali množství zákeřných otázek.

Ruce se mi potily, tréma dělala svoje a tehdy jsem ucítila, jak se mi pomalu po temeni hlavy spouští můj příčesek. Zůstala jsem tam sedět jako zmoklá slepice. Celá rudá, s příčeskem v ruce, jsem doslova z pohovoru utekla. Druhý den mi zavolal muž z komise a domluvili jsme si setkání.

Při seznamování se živá debata v prvních minutách točila kolem zážitku z pohovoru a potom už jen nastal smích nad prožitým trapasem. Práci jsem sice nedostala, ale poznala jsem jednoho úžasného muže, Radka. Žádná práce a úspěchy totiž nenahradí lásku!

Anna R. (56), Brno