Dokud člověk nevidí některé věci na vlastní oči, tak jim neuvěří.

Předloni na týdenní dovolené v Alpách se mi stala zvláštní věc, kterou si dodnes neumím vysvětlit. Jsme s manželem už starší lidé a tak nás zajímají víc horské túry než zimní sporty.

Jednoho dne se manžel necítil moc dobře a tak jsem se na krátkou procházku zasněženou krajinou vydala já sama.

Osamělý muž na mýtině

Cesta mě vedla lesem až na zasněženou mýtinu. Vypadalo to tam skoro jako v nějaké vánoční pohádce. Všimla jsem si, že uprostřed mýtiny stojí nějaký muž. Pocítila jsem trochu strach. Pak jsem si všimla, že má na sobě nějakou uniformu. Považovala jsem ho za myslivce a moje obavy se zmenšily.

Vydala jsem se směrem k němu, abych ho svojí lámanou němčinou pozdravila. Jak jsem se přibližovala, viděla jsem, že je docela sympatický. Jen ten oděv připomínal spíš nějaké staré dávné časy.

To mě ale zase tak moc nezarazilo, věděla jsem, že si v Rakousku potrpí na různé tradice. Muž mě oslovil, ale já mu nerozuměla ani slovo. Vypadalo to, že mluví nějakým místním nářečím. Měl smutek ve tváři. Bylo na něm něco hodně zvláštního, ale strach jsem nepociťovala.

Neumím si to vysvětlit

Zdálo se, že mi ten muž ve staré uniformě chce něco sdělit. Jako by měl k tomu lesu a k té mýtině nějaký vztah. Já jsem jen krčila rameny a naznačovala, že mu nerozumím. Ještě jednou se na mě zoufala podíval a potom se vydal pryč z mýtiny. V tom se přihodilo něco naprosto šokujícího.

Muž najednou zmizel, jako by se po něm země slehla. Zmateně jsem se vydala za ním, ale i jeho stopy ve sněhu náhle končily kousek od okraje mýtiny. Netušila jsem, co se stalo. Celá vystrašená jsem se vydala zpátky do chaty.

Manžel, kterému jsem vše vyprávěla, mi nevěřil. Dodnes nevím, koho jsem tam na té zasněžené mýtině vlastně potkala. Byl to nějaký přízrak z minulosti nebo jiná nadpřirozená bytost? Vysvětlení se asi nikdy nedovím.

Zuzana Š. (58), Praha