Nad našimi osudy bdí nadpřirozené síly a občas je můžeme i spatřit.

Epileptické záchvaty mě provázely hlavně v mládí. Bývaly dost silné, s postupujícím věkem ale ubývaly. Nepřekážely mi v tom, abych si našla životního partnera a měla děti. A časem, když se zdálo, že už zcela odezněly, jsem si dokonce udělala i řidičský průkaz.

Řídila jsem jen občas

Prošla jsem zdravotní prohlídkou a udělala jsem si řidičák na auto, i když musím přiznat, že to bylo až na druhý pokus. Nechtěla jsem ho pro pravidelná ježdění, jen pro případ, kdyby bylo nutné nahradit za volantem manžela. Pánem nad volantem byl v naší rodině on.

Pokud už jsem jela já, většinou to bylo s jeho dohledem. Takhle mi to stačilo, nic víc jsem opravdu nechtěla. Sem tam se ovšem naskytla situace, kdy byla zapotřebí nějaká krátká jízda do nedalekého okolí. V takových chvílích jsem seděla za volantem sama.

Vždycky se to naštěstí obešlo bez jakéhokoliv problému nebo snad dokonce nehody, což mi dodávalo v autě jistotu. Přispívalo k ní i to, že už dlouho žádné zdravotní potíže neměla. Pak ale přišel jeden dramatický jarní den.

Bylo to na poslední chvíli!

Můj muž byl tehdy pracovně pryč a já jsem se rozjela za svojí sestřenicí do nedalekého městečka. Epileptický záchvat mě přepadl po pěti minutách jízdy a byl šíleně silný. Jela jsem v tu chvíli po úzké okresní silnici.

Vnímala jsem, jak už nedržím volant v ruce a jak se auto řítí ke srázu. Téměř jsem ztrácela vědomí. V ten okamžik jsem uviděla dvě zářivé ruce, které se volantu dotkly a otočily jím tím správným směrem. Auto následně zpomalilo a pak úplně zastavilo.

Když jsem pak přišla k sobě, spatřila jsem, jak se vedle mě vznáší postava anděla a usmívá se na mě. Po chvíli anděl zmizel. Za sestřenicí už jsem nejela, opatrně jsem se vrátila domů. Od té doby jsem už sama nikdy nikam nejela. Brala jsem ten nebeský zásah nejen jako pomoc, ale i jako varování!

Ivana V. (60), Vsetín