Před několika lety jsme s manželem během jarní noci prožili nevysvětlitelnou věc.

S Viktorem, mým mužem jsme odjakživa chodili rádi na večerní procházky. Někdy, když bylo venku opravdu hezky, jsme se zdrželi i do pozdních hodin. Tak tomu bylo i onu noc před několika lety.

Rychle jsme tam zamířili

Bydleli jsme na kraji města, takže nás naše cesta nás většinou zavedla směrem k lesu a domů jsme se vraceli po nepříliš frekventované silnici. Večer už tam skutečně moc aut nejezdilo.

Tím víc jsme zpozorněli, když se náhle ozval zvuk motocyklu, jehož řidič evidentně zkoušel, kolik stroj vydrží.

Nepříjemně se to rozléhalo – a vzápětí byl ten zvuk přerušen mnohem drsnějšími zvuky. Slyšeli jsme totiž zaskřípění brzd, děsivou ránu a výkřik člověka. Pochopili jsme, že se tomu motocyklistovi stala nehoda a muselo to být blízko nás.

Co nejrychleji jsme zamířili k místu, odkud jsme vše slyšeli. Nikde jsme ale nenašli ani stopu po jakékoliv havárii. Viktor, který s sebou měl vždy i baterku, propátrával i okolí silnice.

Asi tři čtvrtě hodiny jsme se marně snažili něco najít a pak jsme se vrátili domů.

Nebyl to žádný film

Byli jsme z toho naprosto zmateni. Mysleli jsme si dokonce, že se nám něco nejspíš zdálo. Viktor řekl, že to možná byl jen zvuk nějakého nahlas puštěného filmu v televizi, který zazněl z otevřeného okna. Šok přišel další den.

Zavolala mi naše známá a s pláčem mi sdělila, že její muž se předchozího večera zabil při nehodě. Jel na motorce, nezvládl řízení a byl na místě mrtev. Stalo se to zhruba v době, kdy jsme byli venku – ale více než padesát kilometrů od nás!

Raději jsme té naší známé neřekla, co jsme předchozího večera slyšeli. S Viktorem jsme se ale shodli, že to byl právě zvuk nehody jejího manžela. Jak k tomu ale mohlo dojít, to si nedokážeme vysvětlit. Vzpomínka na onen pozdní jarní večer nás však děsí dodnes!

Magda B. (62), České Budějovice