Nejprve jsem to psaní nebrala vážně, ale ukázalo se, že je pravdivý.

Dnes už si lidé nedopisují jako kdysi. Poštovní schránky vystřídaly maily na počítači. Proto mě před časem udivilo, když jsem ve své schránce jeden dopis objevila. A poté, co jsem ho otevřela, divila jsem se ještě víc.

Nevěděla jsem, co si přát

Na obálce nebyla napsaná zpáteční adresa. Uvnitř se skrývala další, menší obálky a stručné sdělení. Nejednalo se o žádnou reklamu. V první chvíli jsem si myslela, že je to něčí vtip.

Stálo tam totiž psáno, že do té druhé obálky má vložit nějaké své přání, které se mi zatím nesplnilo.

Potom jsem ji měla zalepit, napsat na ni „Andělé“ a vhodit jí do na poště do schránky. Nejprve jsem takovou hru ani nechtěla hrát, ale pak mě napadlo, že si zahraji na to, jako bych tomu skutečně věřila. Chvíli jsem přemýšlela, co bych si asi tak mohla přát. Připadalo mi, že mám všechno.

Po rozvodu jsem měla hezký vztah, dětem se dařilo dobře, zdraví mi také sloužilo. Řekla jsem si, že to přání vlastně nemusí být pro mě. V zaměstnání jsem měla kolegyni Danu, která byla těžce nemocná.

Vypadalo to s ní opravdu špatně, týden předtím jsem ji byla navštívit v nemocnici.

Jako své přání jsem tedy napsala, že chci, aby se Dana uzdravila.

Řídila jsem se instrukcemi v dopise a obálku s přáním skutečně vhodila na poště do schránky.

Lékaři to nechápali

O tom dopise jsem nikomu nevyprávěla a celou záležitost víceméně pustila z hlavy. Za týden se ale stalo něco neuvěřitelného. Dana se doopravdy začala rychle uzdravovat – jako zasáhly nějaké nadpřirozené síly.

Jednoho rána se prostě probudila, cítila se neuvěřitelně dobře a po vyšetření se zjistilo, že nemoc se záhadně vytratila.

Lékaři nevěděli, jak to vysvětlit a říkali, že se stal zázrak. Já jsem ale věděla, že to skutečně zázrak byl. Ta obálka, ať už ji poslal kdokoliv, skutečně přinesla to, co slibovala. A jsem ráda, že jsem tam sobecky nenapsala žádné přání pro sebe.

Petra L. (56), Jihlava