Rozvod mě naučil jedné věci. Nikdy neodsuzuj druhé za to, čemu můžeš sama podlehnout. Jako já, když jsem ztratila srdce pro mladšího muže.

Dnes si to už mohu otevřeně přiznat. Byla jsem pokrytecká, netolerantní a plná předsudků. Bylo mi čtyřicet sedm let, měla jsem manžela a dvě krásné dcery.

Po dlouhé době jsme měli třídní sraz se spolužáky z gymnázia. Byla jsem natěšená na příběhy mých bývalých spolužáků. Někteří mě velmi překvapili.

Naše cesty se rozdělily

S Blankou jsme kdysi za našich puberťáckých let tvořily spolu ještě s Helenou a Irenou nerozlučnou kamarádskou čtveřici.

Po škole se naše cesty ovšem rozdělily, ale je pravda, že alespoň s Helenou a Irenou jsme si občas zavolaly, občas jsme se i sešly, když jsem přijela k rodičům, protože ony dvě zůstaly v rodné vsi.

Já a Blanka jsme ale neodolaly kouzlům větších měst. Ona odešla do Hradce Králové, já zamířila do Prahy.

Když jsme se viděly po deseti letech, nejvíce nás překvapila Blanka. Byla rozvedená a po boku měla přítele o dvanáct let mladšího.

Jejímu vztahu jsme nefandily

Naoko jsme se tvářily, že nás její avantýra s mladíkem nešokovala, když jsme se ale po srazu vydaly domů, ani jedna z nás pro to neměla pochopení.

„Co když on bude chtít dítě? To ji nechá a ona zůstane stará a sama,“ měly jsme všechny jasno. Tehdy by mě nenapadlo, jak se mě taková situace může jednou týkat.

Manželství skončilo

S manželem nám to už delší dobu neklapalo. Nehádali jsme se, nebyla v tom nevěra, ale prostě jsme si už neměli co říct. Holky jsme už měli dospělé. Kláře bylo pětadvacet let, Lindě o tři roky méně.

Rozvod by je tedy nijak nezlomil. A nakonec k němu i došlo. Naše rozluka se Šimonem proběhla v klidu, bez zbytečných průtahů nebo dohadů o majetek. Přesto ve mně rozchod zanechal hluboký šrám.

Dcera přišla se spolužákem

Začala jsem si vyčítat, co jsem to dopustila. Vždyť mi bylo skoro padesát let a ocitla jsem se sama. Co mě ještě čeká? Vždyť o ženu v letech už nikdo nebude mít zájem. Moji vrstevníci lovili v mladších vodách, když už chytli druhou mízu.

Ale co ženská s pěti křížky na krku? Jednoho dne přišla domů Klára ještě se svým spolužákem Lukášem, kterému bylo sedmadvacet let. Potřebovali si něco udělat do školy. Nevadilo mi to. Byla jsem ráda, že v domě někdo je, proto jsem je ochotně obskakovala.

Na Lukášovi se mi líbilo, že je na svůj věk vyspělý, nebyl takové to „ucho“, jak se říká. Ale rozhodně jsem nepomyslela na to, že bych s ním mohla něco mít. Uplynulo pár dní a onoho chlapce jsem potkala opět. Tentokrát ve městě.

Obtěžkána taškami jsem v něm probudila džentlmena, protože mi ihned nabídl pomoc. A protože to bylo kousek do mého domu, odnesl je až tam. Na oplátku jsem ho pozvala na kávu, ovšem nic postranního jsem neměla za lubem.

Vzájemná náklonnost

Povídali jsme si dlouhé hodiny a já poprvé po hrozně dlouhé době, když jsme si ještě rozuměli s mým manželem, našla souznění s mužem. K ničemu mezi námi nedošlo, ale když mě při odchodu pozval na druhé odpoledne na kávu, neodmítla jsem.

Začali jsme se s Lukášem stýkat pravidelně. Chodili jsme na výstavy, do kina, dokonce jsme podnikli i víkendový výlet. Dělali jsme všechno, co jsem posledních deset let postrádala v manželství. A přitom jsme si stále vykali!

V našem vztahu bylo v té době jen čiré přátelství a vzájemné porozumění. „Víte, jste matka mé spolužačky, nedovedu si představit, že by mezi námi bylo něco víc. Ale je mi s vámi moc příjemně, opravdu. Máte neobyčejné kouzlo,“ vyznal mi svůj obdiv.

Dál jsme to zajít nenechali

Nakonec došlo i k několika polibkům, které už tolik nevinné nebyly. Jeho vyznání mi ale zvedlo sebevědomí víc než vášnivá noc s mužem mého věku. Po společně prožitých dnech a onom víkendu jsme si řekli, že dál to zajít nenecháme.

Už kvůli dceři bych něco takového nemohla dopustit. Nikdy ale Lukášovi nezapomenu, jak ve mně znovu probudil ženu. Cítila jsem se žádaná, už jsem věděla, že ještě nepatřím do starého železa, jak se říká. Uvědomila jsem si, že se mi muži stále dvoří.

Svou lásku jsem nakonec našla

Nebýt však Lukáše, který mi znovu ukázal, jaké to je, být na začátku něčeho nového a krásného, asi bych to u jiných mužů nezpozorovala.

I proto jsem dnes s Milanem, mým partnerem, který je sice můj vrstevník, ale dnes už vím, že kdyby mu bylo o pár let více či méně než mně, nebudu se bránit.

A také už nikdy nebudu nikoho odsuzovat, protože vím, že když k vám přijde láska, nesmíte ji nechat utéct. Ať je v jakékoli podobě. Důležité je, aby se ti dva milovali, měli společné zájmy a byli tu jeden pro druhého. Ostatní lidé do jejich vztahu nemají právo nijak mluvit.

Jiřina T. (58), Praha