Moje máma jako šestiletá zažila tuhou zimu, takovou, že když mi o ní vyprávěla, mrzly mi uši.

Já takové vyprávění pro své děti nemám. Ale vždycky se pobavily, když jsem vypustila větu: „Mráz kopřivu nespálí.“ Tohle rčení používala moje máma a já si jako dítě myslela nejdřív, že mluví o panu Kopřivovi z naší ulice.

A bylo mi divné, že to máma občas řekla i v létě. On to pan Kopřiva neměl v životě lehké, stejně jako moje máma. A když jsem se jí ptala, proč mluví pořád o panu Kopřivovi, zarazila se. A proč mluví o mrazu, když je červenec a jdeme se koupat…

To pochopíš

Teprve pak pochopila, že si některé věci vysvětluji jinak. A já se dozvěděla pravý smysl toho rčení. Protože nejlépe děti naučíte chápat správně věci, když jim vyprávíte o svém životě, tak jsem jim tuhle historku prozradila.

Nemyslím si, že by si myslely o mně, že jsem byla hloupá. Už jsou dospělé, a když občas zaslechnu, jak dcera Hanka říká malé Irence „To pochopíš, až budeš velká!“, bleskne mi hlavou, že v dnešním shonu není čas na povídání. Irenka se ale takhle nedá odbýt a hned běží za mnou.

Pořád je zvědavá

Já jí ráda vyprávím. Pohádky i něco ze života. Co jsem zažila i co si pamatuji z dětství. Nedávno, když byly zase mrazy, že se o nich muselo mluvit v televizi, mi uletělo z úst: „Mráz kopřivu nespálí!“

Ani nevím, k čemu jsem to tehdy poznamenala. Ale Irenka se toho hned chytila, a chtěla vědět víc. A smála se víc než kdysi moje děti, když jsem vylovila z paměti historku o panu Kopřivovi.

Na můj účet

„Babičko,“ koukala se na mě svýma pomněnkovýma očima. „To jsi byla tak hloupá?“ Na upřímnost dětí se nemůžete zlobit. Ony to tak nemyslí. A že se baví na můj účet? Já se přece také bavím.

Nina T. (59), Přerov