Ten přívěsek jsme si doma půjčovali podle toho, kdo ho právě potřeboval. Když si ho ale půjčila spolužačka bez mého vědomí, naopak jí uškodil.

Pověry se u nás držely. Nebylo výjimkou, že jsem se zapíchla na místě v letu na autobus. Omylem jsem totiž levou nohou došlápla na kanál. Zaťala jsem pěsti a onu věc na zemi třikrát oběhla proti směru hodinových ručiček. Autobus byl sice fuč, ale zato jsem zrušila kletbu.

Seance

Na dveře zaťukaly státnice. Už bůhví pokolikáté jsem prohledala cestovní tašku, lovila ve všech přihrádkách ve stole – NIC! Maminka mi totiž půjčila rodinný šperk, který jsme používali jako talisman. Babička ho kdysi dostala z lásky. Měl ho u sebe vždy ten, kdo jej nejvíc potřeboval.

Dodával nám sílu při všech důležitých životních událostech. A já ho teď ztratila! „Nemá to cenu,“ řekla mi spolubydlící Jana. „Pojď, jdeme na návštěvu vedle na pokoj, přijdeme na jiné myšlenky!“ Místnost se halila v šeru, v němž skomíral plamínek svíčky.

„Psst,“ mávala na nás Simona. Vyvolávali duchy! Chtěla jsem zmizet, ale Jana mě vtáhla dovnitř. Všichni jsme položili ukazováček na zátku uprostřed kruhu, podél jehož obvodu byla napsaná abeceda. Abychom uvěřili, zeptala se Simona ducha, jak se jmenoval můj dědeček.

Zátka se pomalu sunula k jednotlivým písmenkům, ze kterých vypadlo jméno Standa. Přemýšlela jsem, komu jsem o svém dědovi vyprávěla, protože se tak opravdu jmenoval. A pak mě napadlo zeptat se na svůj talisman.

Janu vyrazili

„Kde je můj přívěsek?“ zašeptala jsem. Nic, žádná reakce. „Je to nesmysl,“ přerušila jsem seanci. Simona i ostatní se na mě zlobili, jen Jana seděla jako opařená a mlčela. Pochopila jsem, že má se zmizením mého šperku něco společného.

Bála se zkoušky, a tak si ho půjčila bez mého vědomí. To neměla dělat! Já zkoušku zvládla i bez přívěsku a Jana od zkoušky vyletěla. Inu, náš rodinný talisman pomáhá jen naší rodině.

Kamila (55), Brno