Dcera vyrazila za věštkyni ze zvědavosti, chtěla vědět, kdy potká toho pravého. Ona ji ale varovala, že dříve než ženich, přijde do našeho domu smrt.
Nikdy jsem si nenechala vyložit karty, horoskopy nečtu, a když moje kamarádky na střední škole vyvolávaly duchy, považovala jsem je za blázny. Moje dcera Blanka je jiná.
Už jako malou ji bavilo poslouchat tajemné příběhy, a když pak trochu povyrostla, začala se více zajímat o věci mezi nebem a zemí a o putování duší. Je to tři roky, co mi sdělila, že si jde nechat předpovědět budoucnost ke kartářce.
Hlavně se jí nesmát!
Den nato ke mně přišla. Očividně nebyla ve své kůži. „Co se děje? Trápí tě něco?“ zeptala jsem se jí a šla udělat čaj a krájet koláč. Blanka zírala před sebe. „Slib mi ale, že se mi nebudeš smát,“ řekla. „Dobře,“ kývla jsem a dcera spustila.
„Týká se to mé včerejší návštěvy u kartářky,“ začala. „Předpověděla mi hodně věcí. Říkala, že za rok potkám osudového partnera a do dvou let s ním otěhotním. Pak mi ale sdělila něco, co nemůžu vyhnat z hlavy.“ Visela jsem na ní očima. „Co ti řekla?“
Blanka se tvářila znepokojeně. „Pověděla mi, že do půl roku někdo z naší rodiny zemře.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Vůbec jsi tam neměla chodit. Akorát jsi vyhodila peníze a teď nebudeš moct kvůli tomu spát.“
Když ode mě dcera odcházela, zdála se už klidnější. „Nemysli na to, určitě si to jenom vymyslela,“ řekla jsem jí, když jsme se loučily. „Díky mami, měj se hezky.“ Blanka seběhla po schodech k domovním dveřím a zmizela mi z očí.
Brouk na mozku se usadil
I když nerada, musela jsem si přiznat, že ani mně ta věštba na klidu nepřidala. Najednou jsem se začala o ostatní bát. Každou chvíli jsem někomu z rodiny volala, abych se ho zeptala, zda je v pořádku.
Za pár dní měli všichni mých častých telefonátů plné zuby. Jediný, kdo měl pro mé jednání pochopení, byla Blanka, protože se chovala podobně. Uplynul měsíc, dva, tři a žádné neštěstí se nestalo.
A pak přišla rána
Koncem ledna, to už bylo pátý měsíc, mi po ránu volala má sestra a celá uplakaná mi sdělila tu strašnou zprávu. Její dcera, moje neteř, měla na lyžích nehodu, zlomila si nohu a po převozu do nemocnice lékaři zjistili, že je těhotná. Na konci druhého měsíce.
Potratila. Tak se věštba kartářky naplnila.
I když to bylo na samém začátku těhotenství, přesto nás to všechny nepříjemně zasáhlo. A věštkyně, jak se ukázalo, měla pravdu i v tom, že si Blanka do roka našla přítele, se kterým je dodnes. A opravdu se jim narodila dcera Sonička. Moje nedůvěra vůči věštbám tak dostala trhlinu.
Věra (62), Olomouc