Po mnoha letech jsem měla návštěvu, kterou jsem opravdu nečekala

Nikdy nevíme, co nás v životě může potkat. Mně se stalo to, že člověk, kterého jsem měla už za mrtvého a ztraceného, jednoho dne zazvonil u našich dveří.

Nevrátil se ani po otevření hranic

Svého bratrance Leoše jsem si pamatovala z dětství, kdy se naše rodiny navzájem navštěvovaly. Byl o dva roky starší než já a bydlel v sousedním městě. Docela dobře jsme si jako děti rozuměli.

Vídali jsme se občas i v době dospívání, ale pak se Leoš ztratil. Když mu bylo devatenáct, rozhodl se utéct za hranice. Chtěl se hlavně vyhnout vojně. Podařilo se mu to díky dovolené v Jugoslávii. Ozval se potom z Austrálie, ale jenom jednou.

Další důkaz o tom, že Leoš žije a je v pořádku, už jsme nedostali. Mysleli jsme, že po změně režimu a otevření hranic se Leoš třeba vrátí nebo alespoň přijede na návštěvu.

Nestalo se tak a převládl názor, že se mu něco stalo a už ho nikdy neuvidíme. Jeho rodiče se s tím smiřovali jen těžko a odešli na onen svět bez toho, aby věděli, co se s jejich synem stalo.

Vysvětlil, proč nepřijel

Jednoho jarního dne jsem pracovala na zahrádce, když se u naší branky zastavil cizí starý muž. Zeptal se mě, jak se jmenuji a když jsem mu to řekla, také se představil. K mému úžasu to byl právě Leoš. Po těch mnoha letech jsem ho skoro nepoznávala.

Pozvala jsem ho dál. Ptal se na svoji rodinu, takže bylo jasné, že ve svém rodném městě ještě nebyl. Posmutněl, když se dozvěděl, že jeho otec a matka jsou po smrti.

Vyprávěl mi svůj životní příběh, i to, proč tak dlouho mlčel. Dostal se v zámoří do problémů, strávil i nějaký čas ve vězení a styděl se za to. Přijel až nyní, kdy je nemocný, protože chtěl zemřít doma. Dala jsem mu číslo na jeho sestru, která ještě žila.

U jejich setkání jsem pak nebyla, ale určitě proteklo hodně slz. Pobytu v Česku si nakonec Leoš příliš neužil, za čtyři měsíce od našeho setkání mi sestřenice zavolala, že zemřel.

Zuzana K. (59), Louny