Ne každá neznámá síla ze záhrobí má v úmyslu lidem škodit.
Tenhle příběh se nestal mně, ale mojí babičce, která mi ho vyprávěla. Krátce nato, co si vzala dědu, zemřel jeden její strýček a ten jí v závěti odkázal starý opuštěný dům, který kdysi sloužil jako mlýn.
Babička s dědou uvažovali o tom, že ho prodají, ale pak změnili názor a rozhodli se, že ho zrekonstruují. Počítali s tím, že to bude trvat řadu let, protože obnova mlýna si vyžadovala spoustu peněz. Jednoho dne se ale stalo něco nečekaného, co všechno urychlilo.
Nápis zářil jen chvilku
Bylo léto a děda s babičkou se rozhodli poprvé ve stavení přespat. K trvalému bydlení tam nevyhovovala žádná místnost, ale v jedné z nich se noc dala strávit bez problémů. Toho, že mlýn ležel daleko od nejbližšího lidského příbytku, se nebáli.
Brali to jako dobrodružství. Netušili, co té noci zažijí. Jako naschvál přišla prudká letní bouřka. Do některých místností zatékalo, ale do té, kde byli oni dva, naštěstí ne. Kolem půlnoci už skoro usínali. V tom náhle pokoj ozářilo matné světlo.
Babička s dědou se trochu vyděsili, ale jen na chvíli. Na stěně před nimi se začal rýsovat nějaký nápis. Za chviličku už jasně četli slova, která jim nedávala smysl. Bylo tam napsáno „tun2stromdole“. Nápis zářil asi dvě minuty, pak se začal vytrácet.
Žádné další jevy už ho nedoprovázely, přesto děda s babičkou usnuli až k ránu, kdy se začalo rozednívat.
Pochopili, co to znamená!
Ani to, že ve mlýně strašilo, neodradilo babičku od plánu na jeho rekonstrukci. Příhodu s nápisem si ale nechávali s dědou pro sebe, aby se jim ostatní nesmáli nebo neříkali, že to je výmysl. Přemýšleli, co měl ten nápis znamenat, ale nemohli na to přijít.
Přestavba mlýna šla hodně pomalu, protože peněz se opravdu nedostávalo. Asi dva měsíce po tom nočním dobrodružství šli na procházku. Kolem mlýna tekl široký potok. V jednom jeho zákrutu byla malá tůňka. V tu chvíli to prý babičce došlo.
Tajemný nápis na stěně měl označovat nějaké místo. A děda jí hned doplnil, že se musí jednat o druhý strom v pořadí od tůňky. Zbývalo určit, co znamená slůvko „dole“. Babička měla za to, že to znamená „pod stromem“ a že je tam možná něco zakopáno.
Hned se vrátili do mlýna pro rýč a lopatu. Dlouho kolem toho stromu kopali marně, ale po půlhodině přece jen na něco narazili. Stálo je to hodně sil, ale pozdě odpoledne opravdu ze země vykopali starou truhlu. A když jí otevřeli, nevěřili svým očím!
Já tomu příběhu věřím!
V truhle se skrývalo hotové bohatství: různé zlaté a stříbrné šperky, ale i staré peníze. Správně by je bývali měli babička s dědou odevzdat. Oni si je ale nechali a postupně je rozprodali různým soukromým osobám.
Získali tak značnou finanční částku, za kterou si mohli dovolit mlýn opravit. Lidem, kteří se ptali, kde na to vzali najednou peníze, říkali, že vyhráli v loterii. Dospěli k závěru, že nápis na stěně vykouzlil duch některého z bývalých mlynářů.
Chtěl tím nejspíš pomoci zvelebit svůj bývalý domov. Žádné další kouzlo už se ve mlýně každopádně nekonalo. Děda s babičkou ho celkem rychle dali do pořádku a nějaký čas tam i žili. Za války ale mlýn vyhořel.
To už byla na světě i moje matka a všichni žili v Praze. Nemyslím si, že by si babička ten příběh vymyslela a dodnes mu věřím. Je to vlastně taková tradiční rodinná legenda.
Na podrobnosti se už ale samozřejmě babičky ani dědy nezeptám, vždyť dnes je mi mnohem víc než bylo jim v době, kdy se do obnovy mlýna s přispěním tajemných sil pustili!
Lenka J., (58), Praha