Je třeba zahodit nereálná očekávání. Třeba o tom, že nás chlapi budou nosit na rukou! Co raději od pánů tvorstva nečekejte, abyste pak nešílela vzteky?
Představme si imaginární výlet do hor. Nečekejte, že na vás chlap bude pořád čekat. Když vyfuníte nahoru na kopec, bude sedět klidně na pařezu, a když se přiblížíte, vyskočí:
„No sláva, pokračujeme.“ Ztropíte scénu, že už dál nikam nejdete, mrsknete batohem a chcete se vrátit zpátky.
Ty mě tu snad necháš?
Nafoukne se, že on se stejnou cestou vracet nebude, že on jde dál a že se tedy někde dole potkáte. Předvedete další scénu: „Tak ty mě tu necháš?! Co když někam spadnu?“ Nečekejte, že se ustrne. „Taková jsi nebyla, když jsem si tě bral,“ řekne.
Ze zbývajících sil hýknete, že na horách platí zákon slabšího a že půjde s vámi, i kdybyste ho měla kopat před sebou. Hrozit nelogickým vydíráním někdy funguje.
Nečekejte nemožné
Dobře ví, že už nemůžete. Vaše hysterie mu jde na nervy, takže vyhodnotí, že se vrátíte zpátky. Nečekejte, že počká, až vstanete ze své zhroucenosti. Vyrazí tak rychle, že za chvíli zase uvidíte jen jeho záda. Zavoláte, ať na vás počká.
Nečekejte, že i když slyší, bude reagovat. Vlajete s batohem z kopce. Je vám ještě hůř, než když jste šplhala nahoru. Několikrát uklouznete po kamení a zaklejete.
Vůbec si toho nevšimne
Nečekejte, že vás bude někde ošetřovat. Že mu chybíte, odhalí často až pod kopcem u kiosku, protože peněženka je ve vašem batohu. Nečekejte, že si zatím nic neobjedná. Až doklopýtáte s potrhanými kalhotami a sebeúctou, zeptá se, zda si dáte pivo, nebo víno.
Víte, že když si ho dáte, ztuhnou vám nohy, takže se z kiosku už nehnete, nebo vše povolí a vám se bude zdát, že to vlastně byl skvělý výlet. Možná to řeknete nahlas, ale nečekejte, že na to řekne on…